CHUDOBOVI

Ráno jsme dobalili poslední věci a vyrazili. Auto bylo naložené, Flo připravená, počasí ideální – kolem osmnácti stupňů a slunce pod mrakem. Po týdnech plánování jsme konečně na cestě.

První zastávku jsme si dali v Jablonci u Draka, kde jsme se dobře najedli a trochu si odpočinuli. Při placení přišlo překvapení – nebrali karty, takže jsem musel dát dohromady poslední hotovost, co jsem měl po kapsách, abychom zaplatili. Naštěstí to vyšlo.

Při odjezdu nás čekal další zádrhel – po průjezdu vlaku závory zůstaly dole. Čekali jsme, ale nic se nedělo. Nakonec jsme se vrátili zpět k hospodě a objeli to z druhé strany.

Dál jsme pokračovali přes Harrachov, Jelení Góru a kolem hradu Bolków až do Jaworu, kde jsme si udělali pauzu. V jedné z kaváren stranou od hlavního rynku jsme si dali výborný zákusek, domácí ovocnou limonádu a kávu – ideální zpomalení uprostřed cesty.

Cestou jsme se ještě zastavili u největší sochy Ježíše v Polsku – monumentální pohled, který pokaždé ohromí. Tentokrát se ale postarala o nezapomenutelný moment Flo, když udělala bobek přímo pod sochou, dole u cesty. Symbolické i vtipné.

Večer jsme dorazili do Słońsku, kde nás čekalo poslední překvapení dne: Biedronka, která měla být zavřená, byla otevřená. Proč, to netušíme, ale nezpochybňovali jsme to – prostě jsme nakoupili zásoby na večer a další den. Možná zázrak, možná výjimka, možná štěstí.

Hotel Natura nás potěšil – moderní, čistý, klidný. Ujeli jsme 494,5 km, se spotřebou 6,4 l/100 km, a i večer bylo 29 °C ve stínu.

Po krátké procházce s Flo jsme si dali večerní drink na terase. Klid, teplo a pocit, že dovolená právě začala.

Ráno jsme se probudili do klidného a slunečného dne. Snídaně v hotelu Natura byla výborná – pestrá, čerstvá, s několika netypickými položkami, které příjemně překvapily. Ideální začátek dne.

Po jídle jsme sbalili věci a vydali se na cestu. První zastávka byla na čerpací stanici Shell v Sulechówě, kde jsme natankovali a připravili se na delší úsek. Všechno šlo hladce, jen u německých hranic jsme přehlédli odbočku – nešlo o žádné dramatické bloudění, jen drobnou zajížďku asi 100 metrů, způsobenou tím, že místo pořád působí jako klasický hraniční přechod. Vzápětí jsme byli zpátky na trase a napojili se na dálnici S3.

Cesta na sever ubíhala pohodově – slunce svítilo, silnice byla prázdná. Až do Štětína. Tam se obloha zatáhla a déšť nás doprovodil po celou dobu návštěvy. Přesto jsme rychle prošli historické centrum – zámek, stará radnice, dům Loitzů, všechno jsme stihli, i když za mokra.

A co bylo zvláštní – jakmile jsme Štětín opustili, déšť okamžitě ustal. Jako by pršelo jen na to město, záměrně a výhradně. Dál už nás provázelo jen slunce.

Na oběd jsme zamířili do Nowogradu. První vyhlédnutá restaurace měla zavřeno, tak jsme našli náhradu – restauraci “Z innej Bajki”, která měla otevřeno a nabídla nám klidné a příjemné posezení. Jídlo splnilo očekávání, nálada se srovnala.

Po obědě ještě zmrzlina – maková a mango, ideální kombinace na cestu k moři.

Odpoledne jsme dorazili do Grzybowa. Navigace nás trochu potrápila – vjezd k hotelu byl nenápadný a oblast plná jednosměrek, ale nakonec jsme našli správné místo. Balteus Grzybow nás přivítal pohodlným pokojem a vlastním parkováním.

Vyrazili jsme na první procházku k moři. Flo se okamžitě rozběhla do vody, přestože už bylo po páté a voda i písek byly studené. Nadšení ale vítězilo.

Večer jsme zakončili procházkou po promenádě a lehkou večeří – gofry a drink v místní cukrárně. Sladký a klidný závěr za dnem plným kontrastů – slunce, déšť, města i moře. A hlavně – jsme u Baltu.

Den začal netradičně – budíček obstarala stavební technika. Vedle ubytování se rozjela stavba a příjezd velkého jeřábu kolem sedmé hodiny ráno nám připomněl, že ticho je relativní pojem. Flo to vzala sportovně a po ranním vyvenčení u vody jsme byli připraveni na další dovolenkový den.

Snídaně proběhla v restauraci Kuchnia Jacka, kterou máme kousek od ubytování. Objednali jsme si dvě snídaňová menu č. III, tedy klobása z pánve, sýr, šunka, zelenina, džem, máslo a pečivo, k tomu tři kávy a jako sladkou tečku racuchy – nadýchané lívanečky s džemem a Nutellou. Příjemné posezení, rychlá obsluha a poctivé porce – snídaně, která rozhodně stála za to.

Po jídle jsme vyrazili na procházku po cyklostezce až na konec Grzybowa. Slunce svítilo, pofukoval čerstvý vítr a cesta příjemně ubíhala. Hned první den volal Václav s pracovními dotazy, naštěstí nic vážného. Volal i Karel, aby upřesnil návrat děvčat domů. Cestou zpět jsme šli přes centrum obce a udělali drobný, ale výrazný nákup – dvě plyšové hranaté kočky pro děvčata, které nás okamžitě pobavily. Ještě jsme si vzali bubble tea, které jsme si vychutnali v posezení za domem. Poté jsem musel doplatit lázeňskou taxu a za psa, který stál 60 PLN za den místo původně avizovaných 100 PLN. 

Poledne jsme strávili v klidu – odpočinek na pokoji a krátký relax. Potom jsem se vydal s Flo znovu k moři – tentokrát sám. Chvíle ticha, velké vlny, chlupatý parťák pobíhající ve vodě – ideální rovnováha.

Odpoledne jsme šli na oběd opět do Kuchni Jacka. Já jsem si dal kuře se zeleninou a hranolky, Kačka měla kuřecí stripsy se zeleninou. Flo dostala kosti z kuřete, které jsme jí opatrně přebrali, a z jejího výrazu bylo jasné, že to byl pro ni vrchol celého dne. Jídlo bylo rychlé, poctivé a chutné – přesně, co jsme potřebovali.

Po obědě následovala procházka na vyhlídkové molo, kde jsme si užili výhled na pobřeží, moře a líné dovolenkové tempo. Dali jsme si ještě gofry, kávu a Hugo drink v centru, zatímco slunce pomalu klesalo.

Večer jsme strávili na ubytování – ale zábava rozhodně nechyběla. Na Instagramu jsme si pustili několik krátkých videí, kde hlavní roli hrálo slovenské Prostřeno a improvizované divadelní vystoupení od Divadla Tří. Bizarní, úsměvné a přesně tak lehké, jak má dovolenkový večer být.

Ráno nás opět vzbudila stavba, ale nebylo to tak hrozné. Rychle jsme vyvenčili Flo a šli na snídani. Dali jsme si anglické snídaně, latte a vodu v restauraci Tu i Teraz. Po snídani jsme se vrátili na pokoj a chvíli si odpočinuli.

Venku bylo příjemně teplo, vítr foukal jen lehce a vypadalo to na opravdu horký den. Dopoledne jsme si užili v klidu, a po poledni vyrazili na koupání v moři. Voda byla krásně osvěžující, slunce svítilo a bylo nádherné letní počasí. Flo si koupání užívala na plné pecky.

K jídlu jsme šli do restaurace Nóż Widelec Łyżka, kde jsme si dali žurek, pirohy a smaženého platýse. Jídlo sedělo a byli jsme spokojení.

Dovolená je od slova „dovolit si nic nedělat“, takže jsme si po obědě prostě užívali pohodu horkého odpoledne ve stínu pokoje. Pláž byla narvaná k prasknutí, bílý písek zářil, z baru hrála hlasitá hudba – prostě léto, jak má být.

Odpoledne jsme si dali sladkou tečku – gofry s nutellou a ovocem, druhý s višňovou marmeládou, k tomu coly. Flo si pochutnala na vanilkové zmrzlině.

Až potom jsme šli blbnout k vodě. Flo nadšeně lítala pro kroužek, skákala do vody i písku a krásně se unavila. Komáři udeřili v lese cestou zpátky – začali nás žrát, takže jsme se rychle stáhli zpět na ubytování. Naštěstí na terase zatím neobtěžují, takže jsme si tam mohli večer v klidu sednout.

Celkově byl den pohodový. Zatím tu nejsou ani vosy, ani komáři – až večer poprvé udeřili.

Ráno nás opět vzbudila stavba, ale nebylo to tak hrozné. Rychle jsem vyvenčil psa a šli jsme na snídani do Kuchni Jacka. Dali jsme si snídaňové sety s klobáskou, čaj a palačinky. Venku bylo příjemně teplo, lehce foukalo, ale už od rána bylo jasné, že dneska bude pořádné vedro.

Po poledním klidu jsem šel na skok namočit psa do moře. Flo si vodu užila, ale vyhnaly nás staré babky, které nás poslaly na psí pláž. Tak se pes alespoň trochu ochladila a šli jsme zpět na pokoj. Dali jsme si karetní partičku a potom vyrazili na oběd opět k Jackovi. Vedro bylo ukrutné – leje z nás i ve stínu.

Po návratu jsme si zašli na sladkou tečku – dezert v kavárně kousek od ubytování. Vynikající jahodová tříšť, ledová káva a pistáciový cheesecake.

Kačenka se mezitím naučila hrát Deadwood, novou karetní hru. Na večer jsme šli ještě jednou blbnout se psem k vodě. Bylo tam pořád dost lidí, ale Flo si koupání i lítání pro kroužek užila naplno. Pak jsme ji sušili na trávě a vrátili se zpátky na pokoj ke kartám.

Zítra balíme, navštívíme Kolobrzeg a pokračujeme do Gdaňsku.

Ráno jsme vstávali v Kołobrzegu za deště. Přestože nespadl žádný slejvák, obloha byla zatažená a slunce skryté. Balili jsme věci a šli na snídani do Stara Piekarnia – vynikající volba, i když jsme museli chvíli čekat kvůli frontě. Snídaně výborná, jen dvě starší paní s uštěkaným pudlem trochu rušily atmosféru. Jedna z nich si dokonce odložila bundu u cizího stolu, čímž ho zbytečně blokovala.

Po snídani jsme vyrazili na cestu směr Gdaňsk. Silnice S6 po pár kilometrech skončila a dál už jsme jeli po klasické „šestce“, která se stále rozšiřuje – kolem to vypadalo jako jedno velké staveniště. Celou cestu mírně poprchávalo.

Zastávku na WC jsme si dali v Tymień, čisté a uklizené zázemí v čase 11:30. Další větší přestávka následovala ve Sławnu – nákup v Rossmannu a občerstvení v Lidlu. Kačenka si koupila sushi, já masové koule, Flo dostala psí paštiku. Malá svačina, protože na pořádnou večeři jsme si nechali místo až do Gdaňsku.

V Lęborku jsme si dali další krátkou pauzu. Stavili jsme se na kávu a něco malého k jídlu. Při nákupech nám paní zapomněla naúčtovat jednu colu, ale jinak účtenka seděla. Počasí se postupně zlepšovalo, mezi zastávkami už skoro nepršelo.

Do Gdaňsku – čtvrti Wrzeszcz jsme dorazili v odpoledních hodinách. Ubytovali jsme se v hotelu kousek od nádraží. Pokoj čistý, nově zařízený, s malým kuchyňským koutem a vybavením na jednoduché vaření. Výhled sice na stavbu, ale to nám nevadilo – hotel sám o sobě příjemný a personál velmi milý. Venku jasno, jen lehký vítr.

Večer jsme šli na procházku po okolí. Wrzeszcz nás překvapil – v jedné části jsme objevili starý pivovar přeměněný na obytný komplex. Atmosféra čtvrti byla velmi příjemná. Po návratu následovala večeře podle Kačenčina výběru – a trefila se skvěle, chutnalo nám oběma.

Závěr dne už byl klidný. Jen jsem šel venčit psa a tím den skončil.

Ráno na nás v 8 h. zaťukala hotelová služba se snídaní a přinesla tašku plnou zajímavých krabiček s jídlem. Trošku jsme to pomíchali, ale to nevadí. Jako za ty peníze bych o tom nikam nepsal, protože za ty peníze se člověk nají královsky úplně kdekoliv.

Po snídani jsme šli na vlak. Koupit jízdenku bylo trochu cvičení – z automatu to nešlo, tak jsme to nakonec vzdali s lístkem pro Flo, když stejně jede zadarmo. Dvě zastávky a třetí vystupujeme. Mezi perónem a vlakem byla díra, Flo na to koukala a přemýšlela, jestli má jít dál. Nakonec naskočila a jeli jsme. Vlak byl poloprázdný a z okna jsme viděli doky, kde se staví lodě.

Na hlavním nádraží v Gdaňsku – historická budova uprostřed moderního provozu. Sešli jsme do podchodu a s davem vyšli ven. Kačka zahlédla šipku do starého města, tak jsme se vydali tím směrem. Hned za starými mlýny jsme vešli do centra. Šli jsme kolem staré tržnice a hlavní třídou až na její konec. Pak jsme to vzali zadem kolem divadla zpět do centra.

Na hlavní promenádě jsme si dali pauzu v podniku Palce Lizać. Krásné místo se zvonkohrou, která hrála do ulice. Dali jsme si dvě kávy a dvě limonády. Flo odpočívala pod stolem, my si prohlíželi menu plné gofrů a zmrzliny.

Pak jsme se vydali dál přes náměstí na první most. Za druhou bránou jsme došli až k otočnému mostu – ale ten byl zavřený a následně se otočil, takže jsme ho nepřešli. Museli jsme se vrátit zpátky k prvnímu mostu, který jsme přešli. Pak jsme pokračovali směrem k historickému jeřábu.

Prošli jsme kolem různých městských bran, zamířili do uličky plné zlatnictví a dál po nábřeží. U kolotoče jsme si dali pauzu na oběd.

Příjemné posezení s výhledem na zvedací most, který se pravidelně zvedá – a to jsme si ověřili. Zůstali jsme přes hodinu a Flo mezitím odpočívala.

Po obědě jsme došli na konec náplavky, kde byl vstup do vody. Flo tam skočila bez rozmyslu a netušila, jak hluboko je pod ní. Pomohl jsem jí vodítkem zpátky a usušila se na trávníku.

Pak jsme přešli most (ten první) a šli kolem muzea, které vypadalo jako válečná loď. Venku byl lodní motor, batyskaf a další námořní technika.

Na záchod to bylo už potřeba, tak jsme si sedli na terasu s výhledem na promenádu a dali si něco dobrého: zelený koktejl, tiramisu panna cottu, cappuccino, latté a nealko pivo.

Pak jsme šli zpět do města. Kačka si koupila porcelánového koníka na památku, Flo dostala v obchodě paštiku. Zpáteční cesta vlakem byla rychlá. Zajímavé bylo, že se dalo vystoupit buď klasicky na nástupiště, nebo rovnou do obchoďáku. Kačka šla ještě nakouknout do obchodů, já s Flo na ubytko.

Večer jsme ještě vzali Flo na procházku. Obešli jsme nádraží dokola a vrátili se druhou stranou. Předtím jsme se pokusili navštívit střešní terasu v 5. patře, ale byla zavřená. Den jsme zakončili večeří na balkoně z toho, co Kačka nakoupila – výborné salámy, sýr a chleba.

Ráno jsme vyrazili do nákupního centra Forum, protože jsme chtěli na vlastní oči vidět potok tekoucí skrz obchodní centrum. Uvnitř nás překvapilo, jak pěkně je celý prostor udělaný – moderní architektura, voda, světlo a spousta zeleně. Kačenku nejvíc zaujaly nádherné rostliny, které jsou tu rozmístěné po celém interiéru – mnoho z nich zná z domova, protože je sama pěstuje.

Na snídani jsme se rozdělili: já si dal croissant a kávu, zatímco Kačenka si vybrala tartaletku s jahodami a taky kávu. Sedli jsme si, dali si chvilku volna a užili si to stylově a v klidu.

Poté jsme se vydali na výlet do Malborku. Po příjezdu jsme zaparkovali – parkování u hradu stojí 10 zlotých na hodinu a platí se předem. Kvůli psovi jsme tentokrát do hradu nešli, ale prošli jsme si areál zvenku, včetně přilehlých uliček a nádvoří. I tak na nás místo zapůsobilo – monumentální stavba, spousta detailů a historická atmosféra na každém kroku.

Po procházce jsme si dali oběd – Kačenka si objednala gulášovou polévku, já jsem si dal pořádné vepřové koleno se zelím a bramborem. A jako bonus jsme si to užili s výhledem přes řeku na hrad – krásné místo, skvělá atmosféra a příjemné posezení.

Po obědě jsme se ještě zastavili u hradu Sztum, který vypadal zajímavě na mapě – ale na místě nás čekalo zklamání. Hrad jsme sice našli, ale nestál ani za vystoupení z auta, tak jsme se prostě posunuli dál.

Na cestě zpět jsme se zastavili v obci Nowe. Před obcí jsme natankovali, a pak si dali zákusky v místní cukrárně. A právě tam nás překvapil živý koncert metalové kapely Over the Under. Hrálo se v prostoru, kde se zjevně konají místní kulturní akce – venkovní pódium, aparatura, lidé posedávající kolem. Nečekaná vsuvka s energickou hudbou uprostřed klidné obce.

Odpoledne jsme pak dorazili zpět na hotel. Po návratu už běžela oslava 18. narozenin – hudba zněla široko daleko a slavilo se naplno. My jsme mezitím byli jen rychle venčit psa a pak se zavřeli na pokoji, kde jsme si chtěli dát odpočinkový večer. Pokoj by ale potřeboval trochu doladit – hlavně odpady v koupelně zlobí a postel má na šířku jen 140 cm, což není úplně pohodlné.

Je deset večer a diskotéka venku pořád jede. Snad zítra to bude lepší.

Po odjezdu z hotelu jsme zamířili na snídani na předměstí Bydhoště – v příjemné kavárně Cafe Niemczyk jsme si dali kávu a zákusky. Do centra to odtud bylo už jen kousek.

Po příjezdu do historického jádra jsme se prošli starým městem až na ostrov se starými mlýny. Ten byl bohužel v rekonstrukci, ale Flo si tam alespoň smočila packy. Vrátili jsme se zpět do města a dali si oběd v restauraci XOXO – polévku a vepřovou panenku se zeleninou.

Po obědě jsme se odměnili zmrzlinou, a učil jsem Flo lízat zmrzlinu pořádně – ne jen jedním obloukem a dost.

Pak jsme prošli město skrz zpět na parkoviště. U vjezdu ale visel zákaz vstupu pro chodce, takže jsme obešli celý areál, našli správný vchod pro pěší, zaplatili parkování a došli k autu. Když jsme se snažili vyjet, výjezd nám zablokoval Polák, který si šel v klidu zaplatit, a v tu chvíli nám došlo, jak to bylo s tím zákazem vstupu – obešli jsme to úplně zbytečně.

Poté jsme pokračovali do Toruňe. Kačenka našla parkování a vyrazili jsme na procházku městem. Dali jsme si limonádu přímo u domu Mikoláše Koperníka, viděli jsme demonstraci (bohužel nevíme, za co) a narazili na velkou kočičí kavárnu – ale se psem jsme tam nemohli.

Večer jsme dojeli do Poznaně, ubytovali se a den zakončili večeří v podniku Bar a Boo – antipasti, tatarák, pití. Objednává se na baru, přinesou to ke stolu. Příjemný závěr plného dne.

Den jsme začali vynikající anglickou snídaní v kavárně Ptasie Radio, nedaleko našeho včerejšího večeřového místa – ideální spojení s venčením Flo. Dali jsme si dvě porce anglické snídaně, kávy, jablečný džus, vodu a navíc ještě porci výborného chleba. Příjemné prostředí a chutné jídlo nám udělaly skvělý start do dne.

Po návratu na hotel jsme se sbalili a popojeli na hlídané parkoviště v centru. Cena byla 10 zł za hodinu, platba hotově při odjezdu, jak nám sdělil starší pán v budce. Později jsme si všimli jiných možností s automaty a platbou kartou – příště budeme hledat víc.

Dorazili jsme na Stary Rynek, kde se každou celou hodinu objevují legendární trkající se kozlíci – symbol Poznaně. My jsme je zahlédli při prvním výstupu, když jsme seděli v kavárně Vis à Vis Koziołków, odkud byl ideální výhled. Dali jsme si kávu a limonádu a sledovali, jak se dva mechanické kozlíci dvanáctkrát trknou za doprovodu živé fanfáry trubače přímo z věže radnice.

Později odpoledne jsme slyšeli trubače znovu, i když už jsme byli na druhé straně radnice – takže jsme si potvrdili, že se kozlíci objevují každou celou hodinu, nejen v poledne, jak jsme si původně mysleli.

Chtěl jsem ještě ochutnat jednu z místních specialit – rogal świętomarciński (svatomartinský rohlík). Je to velký croissant z listového těsta s makovo-ořechovou náplní, bílým mákem, ořechy, rozinkami a glazurou – a má dokonce chráněné označení původu EU. Nakonec jsem si ho ale nekoupil – po výborném obědě jsme byli opravdu sytí, a byl by to jen kalorický zbytek, který by navíc nejspíš ztvrdnul. Tak snad někdy příště.

Z náměstí jsme se vydali do bočních uliček hledat bankomat. Měl jsem v plánu vybrat 100 zł, ale bankomat jedné místní banky si účtoval poplatek 19 zł, což by při přepočtu vyšlo na 778 Kč – to jsem odmítl. Naštěstí hned vedle byla směnárna, kde jsem vyměnil 20 eur za 83 zł. Výhodný kurz to úplně nebyl, ale rozhodně lepší než ten bankomat. Nakonec tedy hotovost zajištěna, bez zbytečných ztrát.

Po příjemném dni v centru jsme se vrátili na parkoviště, kde si pán v budce řekl o 40 zł. Podal jsem mu padesátku, a on mi ochotně vrátil 10 zł ve spoustě drobných – takže teď mám peněženku plnou polských zlatek, které určitě ještě někde uplatníme.

Z města jsme vyjeli směrem na Lodž, ale hned za náměstím jsme vjeli do kolony – opravovala se tam hlavní výpadovka, a provoz byl svedený do jednoho pruhu. Chvíli to stálo, ale pak se to rozjelo a pokračovali jsme dál vesnicemi až k dálnici. Po cestě nás na chvilku zdržel semafor kvůli dalším opravám. Když v protisměru jel traktor a za ním se táhla kolona, pobavil jsem Kačenku poznámkou, že „ti za traktorem aspoň nebudou muset stát v koloně tak dlouho“.

Projížděli jsme i obcí s několika čapími hnízdy – napočítali jsme jich čtyři na elektrických sloupech. Neobvyklý pohled, který zaujal nás všechny.

Když jsme dorazili k nájezdu na dálnici, měli jsme nejasnosti ohledně mýtného. Jedna značka říkala něco, jiná to přeškrtávala, informace rozporuplné. Nakonec jsme zajeli k čerpací stanici v jedné obci, kde pán tvrdil, že nic platit netřeba – alespoň ne pro osobní auta. Objeli jsme to tedy a zkusili najet na dálnici z druhé strany, kde byla značka přeškrtnutá – to nás uklidnilo.

Mezitím se Kačenka dozvěděla od Míši špatnou zprávu – v akváriu doma všechno pomřelo. Holky to začaly řešit, zatímco já jsem zatím najel na dálnici a na první pumpě jsem se radši ještě jednou zeptal na mýto – směr na Varšavu pro osobáky skutečně bez poplatku. Dali jsme si colu a vyrazili dál směrem na Lodž.

Cesta do Lodže proběhla v klidu – i když se město buduje a silnice se opravují, s navigací jsme neměli žádný problém. Hotel jsme našli bez potíží, zaparkovali a ubytovali se.

Já jsem pak zajel na hotelové parkoviště, vynosil jsme všechny věci na pokoj a šli jsme se s Flo projít na hotelovou terasu, která je příjemným místem k odpočinku. Následovalo ještě dvojí venčení, návštěva auta pro zapomenuté věci a pak už jen sladký spánek.

Pokoj je luxusní – ne že by to byl Sheraton, ale v porovnání s „lesním hotelem“ z minulých nocí je to úplně jiná liga. Prostorný, čistý, dobře vybavený, ideální na další etapu výletu.

Ráno jsme začali stylově – snídaní v lodžské kavárně KafeDepo, která sídlí ve zrekonstruované staré fabrice. Turecká vejce s jogurtem, rajčaty a pitou nás nadchla nejen chutí, ale i prezentací. K tomu vietnamská káva a latte, a den mohl začít.

Po jídle jsme si prošli kousek centra Lodže, ale záhy jsme si uvědomili, že nás město nijak zvlášť neláká – centrum je vlastně spleť přestavěných továren a domů z různých epoch. Rozhodli jsme se proto neotálet a zamířit rovnou do Katovic.

Cestou jsme se na chvíli zastavili u obchodního centra Pták v Rzgówě – obrovský areál pro velkoodběratele i outletové lovce. Ale jelikož s námi cestuje Flo a Kačenka neměla chuť nakupovat, pokračovali jsme dál.

Před Katovicemi jsme ještě natankovali u Orlenu v Bytomi – plná nádrž za 279 zlotých, tachometr ukazoval 91 909 km. Pak už jsme se pustili do hledání něčeho dobrého k obědu. První dobře hodnocená restaurace, kterou jsme našli v navigaci, nás zavedla do Chorzówa – konkrétně do podniku Pod Drewnianym Bocianem. Parkoviště u restaurace bylo sice plné, ale za rohem jsme našli městské parkoviště. Automat nebral kartu, naštěstí jsme měli drobné. Oběd byl výborný – roláda, červené zelí, kluski, žebra s kysaným zelím a vývar – a k tomu džbán domácí limonády.

Po obědě jsme dorazili do Katovic, kde máme hotel přímo u hlavního nádraží. Město nás mile překvapilo – Katovice už dávno nejsou jen průmyslové centrum Slezska, ale rychle se mění v moderní metropoli s kulturní scénou, galeriemi, pěšími zónami i kavárnami.

Na večeři jsme zašli do Mr Fox Pub & Resto – moderní podnik s fajn atmosférou. Dali jsme si salát z červené řepy s kozím sýrem, gnocchi s kuřetem, pivo a Cuba Libre.

Po jídle jsme se prošli centrem města – příjemná večerní procházka mezi upravenými ulicemi, parky a moderními stavbami. Cestou zpět jsme se ještě stavili v Žabce pro pár drobností na večer.

A než jsme šli spát, pustili jsme si další díl Hry na oliheň – dramatický, napínavý, tak akorát do deštivého večera.

Počasí bylo teplé, ale po celý den zataženo. Občas mírně sprchlo, nic dramatického, ale vzduch byl těžký a vlhký. Večer už očekáváme silný déšť a vítr, tak se připravujeme na noc v bezpečí pokoje.

Ráno jsme začali snídaní v útulné Cukierni Europejskiej na ulici 1 Maja v Katovicích za rohem od hotelu. I když kávu kvůli poruše vody neměli, pochutnali jsme si na dvou sladkých buchtách, obložené housce se salámem, sýrem a kyselou okurkou, jednom horkém a jednom ledovém čaji.

Poté jsme se přesunuli do obchodního centra u nádraží. Kačenka se vydala po obchodech a já jsem si konečně dopřál kávu – caffè latte ze stanice Katowice PKP – a vrátil se na pokoj za Flo.

Odpoledne jsme si zpříjemnili návratem do kavárny Piekarnia i Kawiarnia Lajkonik, kde jsme si dali kávu, limonádu, obložené housky a jahodovou tartaletku. Zatímco Kačenka zůstala sedět, vydal jsem se do nedalekého obchodu Wawel, tradičního polského výrobce sladkostí s historií od roku 1898, kde jsem nakoupil různé dobroty jako dárky i na ochutnání – čokolády, bonboniéry, želé a další speciality.

Po návratu do kavárny jsem rovnou pořídil i něco na večeři – dva saláty s kuřecím masem a quinoou, a k tomu něco sladkého: brownie, borůvkový twist a malinový koláč.

Večer jsme si ještě v klidu dokoukali seriál Hra na oliheň (Squid Game) a pak vyrazili na procházku se psem. Flo však odmítala mokrý trávník, takže jsme hledali vhodné suché místo. Nakonec jsme uspěli – a protože se nám ještě nechtělo zpět, zakončili jsme den stylově v baru Punkt Widzenia na ulici Mariacka, kde jsme si dali osvěžující Hugo Spritz.

Na cestě zpět se Kačenka ještě zastavila v jedné ze Žabek, kde koupila klobásky na mlsání. Tím byl dnešní den definitivně završen. Už nás čeká jen večerní hygiena, klid v hotelovém pokoji – a zasloužený spánek.

Ráno jsme si dali snídani v cukrárně Europejska v Katovicích – plněné housky a dvě kávy. Příjemná a rychlá snídaně na rozjezd posledního dne.

Odjezd z hotelu byl trošku jako ježek v kleci – hluboká úzká garáž a velmi málo místa na otočení auta. Kačenka dělala navigátorku, a i díky její asistenci se nám podařilo vyjet bez škrábnutí.

Vyrazili jsme po dálnici směrem na Wrocław, pokračovali jsme kolem města Nysa a po poledni dorazili do Klodzka. Zde jsme si udělali pauzu na oběd – na náměstí jsme si dali jídlo v Pizzerii Daria a koupili tři zmrzliny. Flo dostala svou porci jako zaslouženou odměnu. Po obědě jsme přešli gotický most a vrátili se k autu.

Popojeli jsme nahoru do sídliště k obchodnímu centru, kde jsme dokoupili pečivo a nějaké dobroty. Zbytek polské hotovosti jsme věnovali na charitu. Odtud jsme už nabrali směr domů.

Na české dálnici D11 jsme udělali jednu poslední krátkou zastávku a pak už jeli rovnou do Prahy. Ta nás přivítala ucpaným městem – cesta přes centrum zabrala víc než hodinu. Ještě jsme natankovali v Chuchli.

Po návratu domů šla Kačenka řešit mrtvé ryby, které mezitím nešťastně uhynuly, a já vynosil všechny věci z auta. Za celou dovolenou jsme najeli celkem 2 372,6 km.