CHUDOBOVI

Vcera večer jsme si nakonec ještě udělali krátkou večerní procházku, ale ještě v deset večer bylo světlo, takže změny byly minimální. Akorát lidí výrazně ubylo.

Ráno jsem u snídaně zjistil, že personál mluví polsky. Sice mám to bylo k ničemu, ale slečna na recepci byla potěšena mou znalostí pár polských slov.
Zkouška počasí dopadla na výbornou, svetr jsem zabalil do kufru a po snídani jsme ubytovaní opustili.
Prošli jsme naposledy uličkami starého města.

Šli jsme hlavní třídou na největší přestupní bod ve Stockholmu, centrální stanici. Je zde přestup na tři linky metra, vlaky, tramvaje i autobusy. Dolů do stanice jsme se nedostali, protože bychom museli zaplatit. A to jsme nepotřebovali.
Šli jsme dál procházkou na hlavní nádraží.

To už je naše taková povinnost. Pavlinka už ani neprotestuje. Prohlédli jsme si nádraží ze všech stran. Nádraží. Velké a nehezké. V jedné čekárně spali dva uprchlíci. Jeden v zimní bundě a kulichu, druhý na tom nebyl o nic líp.

Opustili jsme nádraží stejným vchodem, jako jsme přišli a šli se podívat na poslední zastávku hopíků, starou radnici a soud. Je nedaleko.
Došli jsme, koukli jsme, viděli jsme. Velká stará budova.
Šli jsme zpátky k nádraží, kde odjížděl autobus na letiště. Stihli jsme ho úplně v moment, kdy jsme nastoupili, paní řidička zavřela dveře a jeli jsme na letiště. Je to hodina cesty. Cesta ubíhala až do momentu, kdy jsme přijeli do kolony, kterou způsobil nepojízdný kamion. Šlo to ale rychle, protože řidiči jsou ohleduplní a nikdo nespěchá.
Na letiště jsme přijeli přesně podle plánu. Vyřídili jsme si palubní vstupenky a šli ven před halu si vypít poslední švédské pivo. Poté jsme šli na bezpečnostní prohlídku a v odletové hale počkat na odlet do Prahy.

Třetí den ráno je stejné jako ty předchozí. Zhruba i v podobný čas vycházíme ven. Jdeme dnes na druhou stranu podívat se na bývalý parní výtah a nejkrásnější vyhlídku ve Stockholmu.

Prošli jsme staveništěm, protože se zde staví asi nové koleje pro metro a vlaky. Všechno perfektně značené, všude okénka, aby bylo vidět, co se na stavbě děje. Šli jsme přes most na další z ostrovů. První naše cesta vedla do Lidlu vrátit prázdné plechovky od piva. Bohužel přístroj byl pokažený, takže jsme museli do obchodu naproti. Je zajímavé sledovat ceny mezi jednotlivými obchody. Lidl kilo nových brambor 9.90 SEK. Tento obchod 14.90 SEK za ty samé brambory. Vrátili jsme plechovky a šli dál podle mapky červených hopíků, jak říkáme autobusům Hop on hop off. V jedné z bočních uliček bylo vidět, že tam je vyhlídka. Tak jsme tam šli. Odtud bylo skutečně krásně vidět na záliv se zábavním parkem a pod námi bylo muzeum fotografie a přístaviště zaoceánských parníků. U vyhlídky byly staré dřevěné schody nahoru, kde se mělo pak přímo dojít k plošině s výtahem. Pavlince se to nezdálo, tak jsme zvolili jinou cestu kolem starého divadla. Pod plošinou byly schody nahoru i dolů, takže jsme už jen vyšli kousek nahoru a byli jsme tam. Z plošiny byla hezká vyhlídka přímo na stavbu. Po krátké prohlídce jsme se vydali na druhou vyhlídku, která nebyla u hopíků značená, takže Pavlinka z počátku nechtěla vůbec tam jít, že to není ten správný point of interest. Naštěstí se ukázalo, že vyhlídka je fakt krásná.
Cestou k ní jsme šli kolem domu, kam se chodí po mostě, aby se tam člověk dostal.

Na vyhlídce se začalo zatahovat a začalo krápat, tak jsme se nejkratší cestou vydali zpět na ubytování, abychom to nejhorší přečkali, vzali si případně lepší oblečení a vybavení proti dešti a mohli znovu vyrazit do ulic velkoměsta.
Na ubytování jsme si jak stáří mazáci uvařili kávu, pojedli sušenek a počkali, až přestane pršet.
Vzal jsem deštník jako záruku počasí a šli na hlavní nákupní třídu. Ulice byla dlouhá a plná lidí. K jejímu konci už lidí ubývalo a my došli až k observatoři, která již dávno neplní svůj účel. Zde jsme si dali malou pauzu a vyrazili zpět do víru velkoměsta. Jenže jinou ulicí než byla ta předchozí. Když jsme viděli tunel, rozhodli jsme se, že si naši cestu zpestříme nebo aspoň já to tak viděl.

Došli jsme ke knihovně, která původně v plánu nebyla. Ale z venku vypadala moc hezky.
Za rohem jsme zjistili, že je nám místo povědomé a šli spíš po paměti. Došli jsme jak mazáci ke druhému Lidlu. Udělali jsme nákup a šli další ulicí dolů, abychom zjistili, že jsme podruhé u knihovny. I navigace někdy nenaviguje tou nejkratší cestou. Protože se pořádně rozpršelo, využili jsme nedaleké obchodní pasáže ke skrytí před deštěm.
Po krátké přestávce jsme se vydali nejkratší cestou zpět na ubytování. Když jsme se dostali do starého města přestalo pršet a v zálivu byl opar. GPS napočítala krásných 14 km procházky za celý den.

Po vydatném spánku je potřeba dobrá snídaně. V tomto ubytovacím zařízení zajistili kávu, mléko, toastový chleba, něco jako Rama na namazání, sýr a dva druhy marmelády. Čaj bych ještě zapomněl.
Jelikož jsem byl rychlejší v ranních přípravách, chtěl jsem uvařit v překapávači kafe, které právě došlo. Bohužel složitost zařízení a procedury zprovoznění překapávače mě donutila se obrátit na starou paní. Později jsem u stolu zjistil, že je Češka a přijela s dcerou na prodloužený víkend jako my. Paní uvařila kávu (švédsky Fika) a já opékal toasty v toustovači.
Dali jsme si snídani. Od obou dam jsme dostali pár dobrých tipů co a kde a kdy.
Z hotelu jsme šli k nejužší uličce ve Stockholmu. Fotily se tam davy turistů. Byla to ta stejná ulička, kterou jsme včera vlekli kufry vzhůru netušíc, jakou významnou uličkou procházíme.
Od uličky jsme šli dolů do ulice, kde byl obchod vedle obchodu a restaurace vedle restaurace. Toulali jsme se městem. Viděli Nobelovo muzeum, čokoládové domečky, jak se těmto domům na malém náměstí říká.
Došli jsme až k paláci, kde za nedlouho měla probíhat výměna stráží. Prošli jsme se halou pro ceremonie, prohlédli vstup do královské pokladnice a pak jsme vyrazili na nádvoří, kde výměna probíhá. Ve 12 hodin přišel pán s mikrofonem a začal vyprávět dvojjazyčně o královském paláci, rodině i výměně stráží. Byl rychlejší, takže jsme museli po jeho proslovu chvilku počkat, ale stálo to za to. Modré vojáky za zvuku vojenské hudby nahradili černí a kapela kromě tradičních maršů zahrála i jednu moderní písničku. Moc hezké to bylo. Po hodině jsme vyrazili na další cestu. Dali jsme se nejkratší cestou na ostrov, kde je muzeum Vasa, kde je schovaná stará loď, která plula pouze jednou, než se potopila. Cestou jsme si dali pauzu v přístavu na molu a pozorovali racka, který chránil nalezený kousek chleba před svými kamarády, kteří by si taky kousek dali.

Na ostrově jsme prošli kolem Nordic muzea a šli dál, až jsme došli k lodi schované v betonové konstrukci, aby zůstala zachována i pro příští generace. Šli jsme dál a došli až k zábavnímu parku, kde vstup za 130 SEK byl jednoduchý na rozhodování. Šli jsme dál do muzea ABBA, kde vstup pro jednotlivce za 250 SEK byl taky dostatečně vysoký, abychom si venku udělali foto a šli dál. Tyto zážitky nejsou pro nás životně důležité, abychom museli do nich vrážet peníze.
Naše procházka směřovala pomalu zpět, když v tom se z přilehlé zahrady vynořil růžový jednorožec. Chlap v růžovém oblečku jednorožce a kolem něj partička kamarádů s jeho nahou fotkou na tričku. Aby se chlapec mohl oženit, musel splnit celkem asi 5 úkolů. Tohle byly dva z nich.
V rámci parku jsme si sedli na kávičku a dali si pauzu.

Po vydatné přestávce jsme se přes most vrátili na pevninu. Dozvěděl jsem se to od dam z Prahy. Šli jsme podle mapy červených autobusů a číslo 15 bylo vystrčeno bokem. Tak jsme šli tam. Cestou jsme udělali rychlou návštěvu muzea historie Švédska.
Muzeum bylo hezky udělané, vstup zdarma. Na podlaze byla udělaná vodící linka z letopočtů a u každého významného bylo něco dvojjazyčně napsáno. Výstava navíc byla hodně interaktivní, všude led panely s videi a kvízy. A navíc se vždy vázala daná místnost k letopočtům na zemi.
Po prohlídce muzea jsme mířili dál na zastávku číslo 15. Jak jsme zjistili, byla to zastávka u parku s fontánou uprostřed velikého kruhového objezdu lemovaného velkými stromy.
Sedl jsem si na lavičku a čekal na Pavlinku, která šla zkoumat malý krámek na rohu. Za chvíli přišla s pivem a sladkými tyčinkami. Tak jsme si dali prvně pivo, pak všechny tyčinky a šli jsme zpátky na náplavku s tím, že si tam dáme pivo. Pavlinka cestou stihla zrevidovat ceny a sortiment v nedalekém Lidlu a koupila mi na večeři housky a pršut.
Na náplavce jsme si dali pivo a protože začalo být chladno, vydali jsme se cestou domů.
Jenže u dalšího mostu, který je u královského paláce jsme ještě udělali odbočku a kolem opery jsme prošli na nákupní třídu, kde bylo zavřeno. To Pavlinka zhodnotila jako zásadní problém u nákupní třídy, takže se podíváme jen na rohu, kde je ta slavná místní radnice. Na rohu jsme zjistili, že už je to kousek, tak jsme podešli most a došli až k ní.
Cestou zpět, už opravdu domů, jsme to vzali přes druhý most a došli do uličky s bary, o kterých dámy mluvily. Nakonec jsme to vzali zkratkou nejužší uličkou rovnou do hotelu.
Dali jsme si večeři. Pavlinka měla fazole Eat me!, já housky s pomazánkou a pršut. Pavlinka to zapíjí šampaňským, já pivem a užíváme si večerní pohody.
Do toho přišly dámy se svými zážitky. Tak jsme chvilku povídali a dámy vyrazily ještě do víru velkoměsta do baru na jedno nebo dvě točené nebo nějakou deci vína.
Pavlinka donesla kozí sýr, takže stůl není nikdy prázdný.

 Celková bilance 17 km.