První den v Miami

    Díky jet lagu jsme byli relativně brzo vzhůru, ale nic nás nenutilo vstávat. Dali jsme si v klidu u bazénu snídani, kterou připravila Pavlinka. U snídaně jsme plánovali, kam půjdeme, co budeme dělat. Vyšlo nám, že vše záleží na tom, jak se domluvíme na recepci na výměně pokoje. Paní na recepci byla vstřícná a řekla nám, že ideální čas je mezi jednou a druhou odpoledne.
    Šli jsme si sbalit věci na pláž. Pavlinka neznala, že přestože má doma milion plavek, s sebou má pouze jedny. V té "prádelně", co je venku, nemá šanci cokoliv uschnout. Přesto se pokusila a nechala je venku na v zábradlí trošku proschnout. Hotel nabízí lehátka a deštníky na pláž, což jsme pro neznalost okolí odmítli s tím, že se někde vykoupeme a půjdeme po pláži, kam se nám až bude chtít.
    Dá se říct, jak řekli, tak udělali. Za hotelem máme veřejný park a za ním pláž. Takto shrnuto a podtrženo, jenže v detailu to vypadá trošku jinak, tak nějak víc americky. Všechno větší, všechno honosnější, přesto opak napěchovaných resortů turistů lačných moře. Ale pěkně po pořádku.
    Když jsme přecházeli silnici k parku, jedno policejní auto za branou, jedno na ulici. V dáli se blížilo něco, co vypadalo jak blikající jukebox. Byla to sanitka a mířila přímo k nám. Nějaké paní se v parku udělalo špatně, tak se všechny záchranné složky staraly o záchranu jejího života. Nezjišťovali jsme, co jí bylo, ale asi nějaká nevolnost. Prošli jsme parkem. Na WC, které přestože je veřejné a zdarma se daly slušně vyměnit kraťasy za plavky.
    Pláž už byla na dohled. Rozhled cca 5 km na jednu stranu, 5 km na druhou. Na pláži pár slovy dva lidi na 100 m. To jsme nečekali. Bouda pro Baywatch zavřená s nápisem, že pláž nikdo momentálně nehlídá. Po pláži projížděl traktor s radlicí a uhrabával písek. Dokonce tak, že část písku hrabal ve vodě. Radost pohledět. Taková idylka, že člověk příjde na pláž, smočí se ve vodě, která je příjemně teplá a jde dál. Nikdo nekřičí, jen letadla nad hlavou. Těch je dost, ale není se čemu divit. A tak jsme hodili batohy do písku a šup do vody. Když nás máchání ve vodě přestalo bavit, přišel Mitch do práce. On přijel na čtyřkolce, kterou zaparkoval vedle strážné věže a šel odstranit nápis o nefunkčnosti jeho pracoviště.
    My jsme se vydali pláží severním směrem. Nohy se nám bořily do písku, cesta to byla nepohodlná. Na pláži bydlel bezdomovec. Smrděl si tam černoch pod deštníkem a sledoval záliv. My ho minuli a šli dál do doby, než nás udolalo horko, my hodili batohy do písku a šli znovu do vody. Ve vodě jsme studovali, že za křovím běhají běžci a že tam bude lepší cesta. A jak se tak mácháme ve vodě a byli jsme skutečně maximálně 3 metry od břehu, vody zhruba po pás, vidím ve vodě něco černého. Jak přišla vlna objevila se jak v nějakém béčkovém hororu i ona ploutvička typická pro žraloka. Zařval jsem na Pavlinku, abychom šli rychle z vody. Ta uviděla ploutvičku taky a oba jsme mazali z vody. Když jsme na břehu pak koukali, byl už žralok pryč. Sešli se k nám zvědavci, co to bylo, proč jsme tak utíkali. Mnoho z nich neumělo anglicky, což je tady normální, mluví španělsky a anglicky trošku rozumí, i personál na hotelu. A to jsme v Americe. Pavlinka byla v lehkém šoku, co viděla, nějak se nemohla zbavit pocitu, co se všechno mohlo stát. Do vody už jsme nevlezli a šli dál běhací uličkou nebo spíš krásným písčitým chodníčkem kolem pláže dál na sever.
    Kousek dál, kde bylo víc lidí, jsme šli zase do vody. Tam už jsme se cítili bezpečněji. Došli jsme pak až na konec pláže, kde bylo molo pro rybáře a průplav pro lodě kanálem do vnitrozemí. Tam jsem požádal manažera o sklenici vody. Napustil nám do kelímku vodu, která se rozpouštěla v nádrži z ledu. Perfektně nás osvěžila.
    Prošli jsme na hlavní třídu a šli zpátky do hotelu. U jednoho hotelu jsme viděli na stromě gekona. Jak jsme následně zjistili, je jich tu víc.
    Šli jsme ulicí zpět, až jsme zhruba v polovině cesty objevili obchod s jídlem. Koupili jsme si něco na oběd a šli dál do hotelu.
    Na hotelu jsme dostali jiný pokoj nahoře v patře. Postupně jsem stěhoval věci nahoru, když začalo pršet. Při nastěhování jsme zjistili, že v novém pokoji není mikrovlnka. Šel jsem požádat paní na recepci, která promptně nechala mikrovlnku přenést hned jak trošku přestalo pršet. Jak chlapec přišel, tak jsme ho požádali o odblokování trezoru. Poslal paní recepční se šroubovákem a speciálním klíčem. Asi neměl prověrku na otvírání sejfů.
    Zapomněl jsem zmínit, že když jsem vracel karty od původního pokoje, vyprávěl jsem paní recepční náš příběh se žralokem. Vůbec jí to nepřekvapilo. Naopak nám vysvětlila, že se musíme držet u Mitche, který hlídá pláž a varuje před žraloky a zachraňuje tonoucí. Modří už teď ví.
    Žralok se táhne ke břehu kvůli teplé vodě v zálivu. Je skutečně otázkou, co měl v úmyslu, ale to už se nedozvíme. Voda byla fakt příjemně teplá pro nás i pro něj.
    Po obědě jsme šli na trolley, což je takový autobus, co vozí turisty v rámci nějakého zábavního nebo přírodního parku. Vypadá jak domeček na kolečkách. Dva nám ujely před nosem, viděli jsme je projíždět, když jsme odcházeli z hotelu. To nám nabídlo další nebývalou podívanou. Starší paní na zastávce probírala odpadkový koš na zastávce. Veškeré nápoje vylila na silnici. Housku hodila do parku ptákům. Celou dobu mluvila jak do popelnice, tak i cestou do svého příbytku pod střechou jednoho policií uzavřeného domu. Měla tam slunečník, aby na ni nebylo přímo vidět. Pod deštníkem si rovnala vysbírané věci z popelnic. U toho si stále něco mlela.
    Když jsem se přestal věnovat paní, šel okolo pán s kolem, co vypadal jak pošťák nebo kapitán nebo snad řidič autobusu. Šel s kolem do domu u zastávky a Pavlinky se ptal, jestli se neztratila a že její šaty jsou v barvách Floridy, která má ananasy na šatech. Když nás opustil, z domu vylezl další pán. Měl jsem pocit, že jsem se ocitl v Bohnicích. Pán furt vyplazoval jazyk jak ještěrka, chodil ve stylu mezi moon walk a asi jsem se posral, bylo mu mezi sedmdesát a sto. V uších měl sluchátka a když seděl, tak vibroval a když pak vystoupil a stál na zastávce, vypadal, jak když tančí. Asi byl nemocný, ale bylo to strašně legrační. Doufám, že takhle nikdy nedopadnu. A pokud ano, jdu dobrovolně někam bavit lidi.
    Trolley jel až do místa, kde jsme včera přestupovali. To, že jezdí zadarmo je báječné. Stojí na každém rohu, každý druhý blok. Cestou přibývalo lidí, až byl narvaný k prasknutí. Na té naší přestupní se vyměnili řidiči. Starý hubený černoch za mladého obézního. Ale jel s námi, jak kdyby nás ukradl. Když všichni najednou vystoupili, pochopili jsme, že to je konečná a trolley se bude vracet druhou ulicí zpět. Nastoupila skupinka Čechů, ti nám řekli, kam máme jít, tak jsme vyrazili. Asi po 50 metrech jsme narazili na obchodní třídu.
    Zde Pavlinka navštívila pár krámů a šli jsme zadarmo na kávu do Nespressa, jelikož jsme členy klubu. Ledová káva byla výtečná. Ohromila nás vysoká stěna plná balení kávy.
    Poté jsme vyšli na třídu zpět a začalo pršet, tak jsme se schovali pod deštník do kavárny, která má WiFi zdarma, tak Pavlinka analyzovala útok žraloka. Měli jsme fakt z prdele kliku. To se jinak říct nedá.

    https://www.nbcmiami.com/news/local/Florida-Leads-the-World-in-Shark-Attacks-513528551.html

    Až přestalo pršet, respektive pršelo méně, jsme se vydali po nákupní třídě zpět. Pavlinka měla několik obchodů v hledáčku. První byl Freddy.
    Tři prodavačky se momentálně nudily v krámě, když Pavlinka prohlížela kalhoty. Jedna se jí ujala a dvě jsem bavil já. Bavili jsme se o Miami, Chicagu a nakupování a koupání. Slečna nám dala tipy, jak to dělají místní, když jdou na pláž. A že už to musí být. Jdou k bazénu do hotelu, kde může veřejnost. Dají si drink a leží v hotelu u bazénu. V Chicagu jsme dostali tip na obchod, kde je možné odložit muže a 6 pater nakupování pro ženy.
    Pak jsme pokračovali na náš oblíbený hotdog zasypaný vrstvou všelijakých dobrot v 7 Eleven. Vynikající jako vždycky. Výborná večeře. Jak jsme ho jedli v obchodě, za výlohou koukal pán předělaný na paní a teplejší než ten párek v housce. Nedal se přehlédnout. Další zastávka byl Ross, kde měli pro mě letní boty za 20 USD, tak jsem si je koupil. Moje aktuální boty díky vodě myslím za chvilku povolí a látka se uvolní od podrážky.
    Z obchodu už jsme šli na zastávku trolley(busu) bez trolejí. Pavlinka ještě koupila jednu Mang-o-ritu a jednu ritu jahodovou. Mango bylo super, jahoda stojí za prd. Má tam nějaký chemický ocas. Dojeli jsme k hotelu, sedli si k bazénu, popíjíme drinky a je nám fajn. Byl to náročný den, ale zvládli jsme ho s respektem.