Druhý den jsme začali snídaní u bazénu. Když slunko vylezlo nad zdi hotelu, zavelela Pavlinka odchod na pláž. Vyfasovali jsme dvě lehátka a slunečník a šli k vodě. Vzhledem k tomu, jaký to máme kousíček, bylo tentokrát vybavení na pláž jednodušší. Plavky na sebe. Do batohu pití a čtení. Nějakou sladkost na potěšení mlsné huby.
Na pláži jsme rozložili lehátka. Klasicky jsem tyčkou od deštníku udělal díru, abych následně zjistil, že Američané jsou zase asi v Číně o kus dále, protože na pláž je tam ještě vrták, který se krásně zavrtá do písku a slouží jako držák tyčky deštníku. Holt Amerika. Roztáhl jsem deštník, rozložil se pod něj a sledoval, jak kolem mě brázdí traktory, které rovnají radlicí pláž.
Celé dopoledne jsme užívali u vody. Nebýt černocha, který kde se vzal, tu se vzal, v momentě, kdy opuštěná slečna od vedle vlezla do vody, do ní hučel, až z ní vyhučel telefonní číslo. Bylo zajímavé sledovat ten rozhovor. Hezká angličtina, zajímavá témata, kdo co dělá, co v Miami, když je hezky, když je škaredě, kde mají všechny hezké holky sraz, kde to žije a tak. Hezká lekce poslechové angličtiny.
Aplikace ukazovala, že v poledne bude pršet. Mraky se kolem nás honily zprava, pak zleva, až pět minut po poledni zahřmělo. Plavčík, který po příchodu do práce alibisticky vlajkou zakázal vstup do vody, který stejně nikdo nerespektoval, zapískal a vyhnal všechny z vody. My jsme sbalili svých pět švestek a šli jsme zpět do hotelu. Tam jsme se do prvních kapek máchali v bazénu.
Čas deště jsme využili na oběd.
Po obědě jsme šli na trolley a jeli na konečnou, kde jsme přesedli na fialovou linku a jeli na samý jižní cíp pláže. Prošli jsme se marínou až jsme došli na onen pomyslný konec. Je zde krásné molo s výhledem na pláž i na odplouvající lodě. My jsme měli štěstí na dvě výletní lodě, kde hrála hudba, DJ svým motivačním hlasem povzbuzoval celou loď. Lidi stáli na horní palubě a sledovali, jak loď pomalu proplouvá úzkým průplavem. Obě lodě vedla loď zvaná Pilot, která ukazuje těmto lodím cestu z doků.
Když lodě odjely, vydali jsme  se po pláži směrem na sever. Protože bylo vedro a pražilo slunce, šli jsme pak kus stínem až jsme narazili na pátou ulici. Zde jsme si v jednom z obchodů koupili ledové kafe a nějakou dobrotu sladkou jak cumel.
Procházku po 5th street jsme zakončili prohlídkou nákupního střediska. Zubní kartáčky, které u nás stojí 80 Kč za 1 ks, tady vychází pod dolar. A to je smutné. Koupil jsem jich 3 balení po 12 ks za 30 USD. Jinými slovy dvě balení gratis, kdybych to vzal podle CZK ceny u nás.
Když jsme vyšli ven, ukrutně pršelo. Abychom ukrátili čas, tak jsme navštívili obchod pro domácí mazlíčky. Máme ještě hodně co dohánět.
Pršet nepřestalo, tak jsme prošli pod přístřeškem ke křižovatce a jak padla zelená, utíkali jsme na druhou stranu ulice na zastávku autobusu. Dlouho nic nejelo a přestávalo pršet, tak jsme šli hledat trolley. Našli jsme zastávku za rohem. Jel sice opačným směrem, ale protože to je okružní, tak jsme to neřešili. Hlavně, že jsme byli v suchu. Ulice v Miami po dešti se mění na velké laguny.
Zapomněl jsem možná napsat, že ten trolley, co nás dovezl tam, měl free Wi-Fi. Tak jsem zkusil se zase připojit a světě div se, ono to šlo.
Jeli jsme směrem k centru, když na jedenácté udělal odbočku a jel tzv. velký okruh, což nám za aktuálního počasí nevadilo. Díky aplikaci, která sleduje, kde už jsme byli, jsem zjistil, že jsme nedaleko Lincoln street, kde byly včera obchody, kde jsme procházeli. Řidič i hlásil, že jsme u Lincoln street. Ale Pavlinka nevnímala mnou předáváné informace, jestli půjdeme pěšky nebo pojedeme okolo a zvolila B. Já informací vzal a říkal jsem si, že to bude fajn, jenže řidič udělal chybu a po 1,5 km někde v území nikoho vyhlásil 7 minut pauzu. Pavlinka zmrzlá a hladová vyhlásila pěší přesun k radnici a do míst, kde jsme včera dobře povečeřeli. Takže jsme se vrátili na Lincoln street k Nespressu a šli kvůli hrozící bouřce tam.
Nutno podotknout, že díky procházce jsme viděli radnici, divadlo obrovské jak hrom. Došli jsme až k 7 Eleven, kde na nás čekal páreček. Pavlinka to vytůnila na maximum, kdy si na párek dala sýr určený na nachos, což by mě nenapadlo, ale ode dneška už nechci jinak. Párek, na to kupu tekutého sýra a okurkový reliš, či jak se ty nastrouhané okurky jmenují. Pecka v housce bych to nazval.
Pojedli jsme, popili jsme, koupili pivo a oblíbený nápoj z manga, co jsme měli včera a šli jsme na trolley. Nastoupili jsme mezi prvními. Trolley se naplnil k prasknutí. Paní, co stála nad námi na nás házela cukrbliky, že se známe. Seděli před námi, když jsme jeli trolleyem na jižní cíp a ptala se nás, jestli víme kam máme jít. Tahle paní nás poznala. Tak prohodila s Pavlinkou pár slov a za chvilku vystoupili. My vyzkoušeli, jestli funguje free Wi-Fi a fungovala. Takže jsme jeli až se objevila na tabuli 85 street. Vystoupili jsme, abychom zjistili, že tabule ukazuje špatně a je to teprve 81 street. Tak jsme zase nastoupili zpátky a jeli o kousek dál. Ty zastávky tu vypadají dost podobně.
Sedli jsme si u bazénu, dali alkoholické nápoje a půjdeme spát. Ráno moudřejší večera. Z Rit vyhrává jednoznačně Mango-rita. Lime-a-rita je lepší, než ta jahodová chemická, ale mango je top. U bazénu je příjemně a protože jsme dobře pojedli i popili, nestoupá ten alkohol tak do hlavy.