Probuzení v Chicagu, kde je ještě o hodinu méně, bylo právě díky získané hodině příjemné. Snídani jsme si tentokrát dali v jídelně hotelu. Náš hotel je v Čínské čtvrti.
Když jsme vyšli z hotelu, všechno nádherně vonělo jídlem, které někde za rohem připravovali. Prošli jsme čínskou tržnicí, která měla ještě zavřeno na červené metro a jeli do centra. Vylezli jsme z metra a šli na kafe a koblížek.
Naše první zastávka byla u počátku Route 66. Paradoxně před dvěma lety jsme byli na druhém konci, kde je ten konec malinko lépe dostupnější a víc fotogeničtější. Tady stojí cedulka v zahradě, jako by to byla reklama na přilehlé stavení, protože navíc to turisté polepují samolepkami.
Odtud jsme šli dál směrem k baráku s velkým nápisem Trump. Čím víc rostl do výšky, tím byl užší. Jak jsme zjistili, kolem teče v kanálu voda po které vozí lodě turisty na prohlídku města. Šli jsme po břehu kanálu a obdivovali architekturu města až jsme došli k mostu, který byl v rekonstrukci a dalo se po něm dojít do Navy Pieru, což dřív býval vojenský přístav, dnes je to zábavní park se spoustou atrakcí.
Když jsme vyšli z metra, slyšeli jsme stíhačku a vrtulník relativně nízko a blízko. Jak jsme byli na Pieru, proletělo nad námi další letadlo. V ten moment jsme pochopili. Na Pieru seděli lidé a sledovali leteckou show, která probíhala nad jezerem i přístavem. Letadla, vrtulníky, dvojplošníky. Člověk si mohl hlavu vykroutit.

Na Pieru byly hlavně pouťové atrakce pro děti, veliké ruské kolo a virtuální realita. Potkali jsme Forresta Gumpa s kufrem a bonboniérou. Pavlinka se s ním vyfotila a dostala bonbón. Pán to měl dokonale nacvičené a byl velmi milý. Za fotku nic nechtěl. 

Obešli jsme celý Pier a šli na autobus do centra.
Autobus nás dovezl k dalšímu POI, jak říkáme zkráceně Point of interest neboli bod zájmu. Podívali jsme se na malou expozici uvnitř staré vodárny. Pavlinka chtěla dělat analýzu cen, jenže to byla jen reklama, takže smůla. Bylo zajímavé sedět v parku u věže, slyšet hřmění letadel, protože lítají fakt nízko nad ulicemi města. Takže jen podle hluku se dá odhadovat odkud kam zhruba tryskáč letí.
Z parku jsme šli zpět k Trumpovu baráku. Cestou jsme narazili na krám, takže hodinové posezení před krámem bylo dlouhé, ale bylo aspoň si kam sednout.
Po analýze cen jsme hráli hru, kdy se dostaneme na jídlo podle Pavlinčiny navigace. Navigace byla zmatená jak Goro před Tokiem. Vodila nás všude možně. Cestou jsme objevili televizní news room, kam je vidět z ulice. Zrovna chystali zprávy. Našli jsme velký nápis u divadla Chicago. Vodila nás taky kolemjdoucí dokola kolem radnice. Nakonec jsem zapnul svoji navigaci a jídlo bylo skoro za rohem. Bylo v domě, kam Pavlinka neplánovala jít. Designový dům od významného projektanta a dole v přízemí jídlo všech značek.
Dali jsme si plné misky. Bylo to výborné.
Po jídle mě Pavlinka hnala, abychom všechno stihli, co bylo původně v plánu. Bohužel nám do toho neplánovaně vstoupila další analýza cen a plný nákupní košík výhodných nabídek. Tak jsem si taky něco koupil a koupil jsem držák telefonu do auta, aby držel navigaci v telefonu.
Po důkladné analýze jsme šli konečně do Millenium Parku. Byl za rohem. Bohužel jsme vynechali nějaký koncert zdarma, protože jsme byli ověšení taškami a nechtělo se nám jít security kontrolou. Šli jsme tedy jen k velké vyleštěné fazoli, která se chová jak různě tvarované zrcadlo. Někde je člověk tlustý někde pro změnu vysoký. Bylo kolem hodně lidí. Od fazole jsme šli k fontáně, která se skládala ze dvou kostek, které se na sebe dívaly a z vrchu tekla voda. Jednou za čas jim tekl proud vody z pusy. Děti se máchaly ve vodě, co to šlo.
My jsme pokračovali parkem dál směrem na jih. Tam byla další fontána, co prýštila vodu do obrovské výšky.
Od fontány jsme se vrátili do města, koupili si pití a já i 10 pečených kuřecích křídel, které jsem s chutí naproti v parku snědl. Pak jsme skočili na autobus a přesunuli se k červenému metru a divadlu Chicago.
Odtud jsme se přesunuli na hotel.
Krátká procházka večerní čínskou čtvrtí s drinkem.