Jelikož bychom přišli o spoustu zážitků, tak zase to mám heslovitě připravené. Ono je to dobře, protože na bodu dva je vidět, že jsem na jeden zážitek včera zapomněl.

•    Bouřky v televizi
Tak teď marně přemýšlím, co tím chtěl básník říct. Asi to, že v televizi ukazovali, kdy kde budou bouřky. A že nás měly dneska nějaké potkat, ale nakonec nepotkaly.
•    Auto s drogami na dálnici včera
Tady jsem si vzpomněl, protože to dneska jelo v liště na obrazovce, že policie včera dopadla na dálnici auto plné drog. A my byli u toho. To byl ten důvod, proč jsem omylem vyjel zpět na dálnici. Přijeli jsme na odpočívadlo, tam tři policejní auta. Všichni policajti stáli kolem černého VANu. Nikde žádné zábrany, tak jsem mezi nima projel. A jak jsem koukal, co se děje, nevnímal jsem Pavlinčiny rady a vyjel zpět na dálnici.
•    Žralok
V té televizi to bylo dneska fakt výživné. Ukazovali devítiletou holčičku, kterou pokousal stejný žralok, jako plaval kolem nás. Pavlinka ho poznala. Byl to žralok kladivoun. Já si teda pamatuji jen velký černý flek a špičatá ploutev.
•    Plzeň
Někdy název zážitku vyvolá jinou asociaci, než skutečně je. Tady byl zážitek v tom, že jsme se zcela náhodně dostali na setkání dealerů Harley Davidson. Předváděli tam hlavně virtuální realitu. Bylo možné se zaregistrovat na zkušební jízdu ulicemi Milwaukee. Bylo možné se za $38 podívat, jak se motorky vyrábí nebo za $20 do muzea na historické kousky. My některé viděli i zadarmo. Jinak akreditace byla $25. My jsme radši využili shuttle busy k jednotlivým hotelům ve městě a jeli jsme do centra. Resp. ono to bylo tak, že hosté z hotelu měli možnost se tam nechat dovézt nebo odvézt. Tak my tu možnost využili tam i pak zpátky, i když to byla jen cesta přes most.
•    Záchody
Zase jsem se musel zamyslet, co bylo toto téma a už vím. Dával jsem to na Facebook. Šli jsme od hotelu Hilton, kde nás vysadil autobus směrem k pobřeží jezera, kde je muzeum umění. Nádherná moderní budova. Cestou městem skoro ani živáčka, nikde žádná samoobsluha. Tím se i vysvětlilo, proč v televizi hlásili, že všechny ulice jsou průjezdné. Tam se ani lísteček nepohnul. Jedna důchodkyně se psem, jinak liduprázdné město, že by se člověk skoro začal bát. Ale my jsme došli do toho muzea umění a mě se chtělo na záchod. Tak jsem musel do podzemí, kde jsem objevil záchody pro třetí nebo taky jinak neurčené pohlaví. Jinak to byl klasický záchod pro invalidy. Zde měl funkci navíc. Koupili jsme si kávu a šli po pobřeží k domu vědy a techniky, či jak to správně pojmenovat.
•    Lasery
Zde stálo vstupné asi $29 pokud mě zdání neklame, ale nám se to nějak povedlo, že než jsme se nadáli, byli jsme uvnitř. Náhoda nebo malá pozornost prodavače vstupného nám pomohla, že jsme se ocitli mezi roboty, kteří hráli hry nebo vypalovali do molitanové pěny takovou skládačku, kterou si mohl každý odnést. Pavlinka si pohrála a vyrobila nám skládanku oběma.
Procházeli jsme jednotlivými sekcemi a bylo tam z fyziky, mechaniky, virtuální realita, hudba atd. atd.
•    Babička v bagru
V jedné sekci byla kabina obřího bagru a na plátno se promítal pohled z kabiny. Úkolem bylo naložit to největší nákladní auto, co jezdí v lomech. V kabině seděla babička a vnučka ji navigovala, co má dělat. Pak jsem si to sám vyzkoušel a nebylo to tak jednoduché, jak to vypadalo.
•    Sprchování zeleniny
Opustili jsme v tichosti vědu a techniku a šli zpět do města. Hledali jsme krámek, kde by se dala koupit voda, protože věda měla vodu v automatu za jednodolarovky a my neměli drobné. Opravdu krámek jsme nenašli. Našli jsme hospody, bistra, ale žádný krámek. Až nás navigace zavedla do velkého obchodu, kde kromě potravin měli i hotová jídla. Zde byl ale hned první zážitek, sotva jsem do obchodu vlezl, že zelenina dostala krátkou sprchu z trysek, jaké používáme v létě k ochlazování. Takže vypadala krásně a stále čerstvá.
Nakoupili jsme si jídlo s sebou na cestu i na oběd, který jsme si dali u stolu před obchodem.
•    Automat na peníze
Zaujal mě při placení za kasami automat na mince. Říkal jsem si, jakou to pamětní minci si tam nechá slečna vyrábět. Hluk to byl, jak když se skutečně brousí kov. Pak jsem zjistil, že slečna tam vysype všechny mince, co kde posbírala, nasype je tam. Stroj je roztřídí a spočítá. Jestli se slečně nahraje částka na kartu nebo dostala lísteček, se už nedozvíme.
•    Slevová kartička
Když jsme viděli ceny jídel, zarazilo nás, že jsou dvojí. Ta nižší byla s věrnostní kartou. Tak Pavlinka zjišťovala, jak to je a paní u pultu nám řekla, ať u placení někoho poprosíme, ať nám ji půjčí. Nikdo takový u kasy nebyl, tak nám paní, co dávala věci do tašky, pro jednu zašla a nechala nám ji na budoucí nákupy
•    Okružní jízda Harley
Cestou zpátky jel zrovna u Hiltonu autobus do muzea, tak jsme na něj sedli, udělali si okružní jízdu městem. Pavlinka si oprávněně kladla otázku, proč nás nevyhodila paní řidička ráno blíž centru, ale to už se taky nedozvíme. Fajt je ten, že nám to zase ušetřilo kilometr přes most. A za parkování ve městě, protože u muzea bylo zdarma.
•    WC v obchoďáku
Cestou jsme se zastavili ještě v jednom obchoďáku, protože musíme koupit velký kufr, aby bylo kam dát všechny ty nákupy. Pavlinka šla sama, já studoval návod od auta. Když jsme se pak potkali, chtěla jít ještě na záchod. Standardně bývají na každém rohu, tady byly tam divně značené, že prý je Pavlinka nakonec našla uprostřed obchodu se sportovním vybavením.
•    25 nejhorších měst podle kriminality
Když jsem čekal na Pavlinku, hledal jsem, co je zajímavého v Madisonu a vyskočil mi odkaz na 25 nejhorších měst v USA podle kriminality. Našel jsem tam pár favoritů z minulých i současného výletu. Doufám, že do této statistiky nebudeme přispívat taky.

Kukuřici jsme našli za hotelem, takže už zbývají jen krávy a viděli jsme v tomto kraji nikoho už všechno, jak jsme si přečetli na jednom webu.