Dnešní den nezačal radostně. Trump rozšířil ban i na Velkou Británii. Takže jsme seděli u snídaně a řešili, co s nastalou situací. Nakonec jsme se rozhodli, že navštívíme muzeum letectví a kosmonautiky podle plánu, ale že nebude naše cesta směřovat do Kansas City, ale do Denveru na letiště, abychom zjistili, co se dá udělat s naším letem, abychom odletěli nejbližším letadlem, dokud je to možné.
Venku přes noc napadl sníh, takže jsem v teniskách běhal v tajícím sněhu a ometal auto. Pak jsme vyjeli směr muzeum. Minuli jsme hrdě včera plánovaný obchoďák.
Prohlídka v muzeu nás stála každého 13 USD a stálo to za to. Spousta vojenských letadel, dokonce i mnoho exemplářů z kosmonautiky. Bylo tam i spoustu věcí pro děti. Výstava z koncentračních táborů v Evropě a informace k druhé světové válce.
Ještě před odjezdem se šel Davča rozloučit s botami. Údajně jim slíbil honosnější místo posledního odpočinku než hotelový odpadkový koš. Tak je vyhodil obřadně do koše před muzeem.
Z muzea jsme vyjeli na dálnici I-80 a jeli směr Denver. 263 mil před námi. Rozhodli jsme se, že si den zpříjemníme v Pizza Hut a vyzkoušíme nabídku. Davča našel pobočku v Yorku. Objednali jsme si půl šunkové a půl hovězí a po okrajích s mozzarellovými bochánky. Sice jim to trvalo déle, než jsme čekali, ale donesli velkou čerstvou pizzu plnou sýra. Dali jsme si všichni. Byla výborná. Akorát to odnesla Pavlinka se svým zažíváním, protože to bylo mastné, takže po chvíli jsme hledali další zastávku kvůli WC.
Další zastávka byla u benzínky, která svými dírami v prašném podloží připomínala tankodrom. Zde měli poslední desinfekce na ruce. Zde padlo definitivní rozhodnutí objednat a zaplatit letenky na zítra z Denveru přímo do Prahy.
Cestou jsme pak objednali ubytování ve městě Brush a bavili se překladem názvu tohoto města.
Mezi tím nám napsali z předchozích ubytování, že nás nemůžou kvůli Koronaviru ubytovat, čekali jsme s obavou, co nás bude čekat v Brushi. Slečna se 2x ptala odkud jsme, takže rozhodnutí odletět bylo správné, protože řešit, kde budeme spát by bylo složitější.
Po příjezdu do hotelu jsme se ubytovali, vytahali všechny kufry do pokoje, aby mohla Pavlinka přeskladňovat a šli jsme zjistit, jak chutná ten pravý americký Mekáč. Úplně stejně jako všude na světě. Pro mě to bylo zklamání, že chutná stejně, protože hambáč u Arbys byl daleko bohatší. Ale bylo to fajn, slečna nám dala na ochutnání všechny omáčky, takže jsme je jednu po druhé otevřeli a vyzkoušeli.
Po návratu na hotel jsme si sedli s Davčou v lobby, aby mohla Pavlinka nerušeně přeskladňovat.
Zítra nás čeká asi 100 mil do Denveru. Musíme ještě něco natankovat, abychom dojeli na letiště a cestou ještě koupili nějaké kalhotky a ponožky, co si Pavlinka objednala.
Aktuální trasa: