Malinko jsme si přispali, přesto jsme byli na snídani první. Ke konci snídaně dorazili naši američtí přátelé a povídali jsme si o jejich roční tour po světě.
Po snídani jsme se vydali na opačnou stranu do nějakých zahrad. Plán selhal, když jsme došli na první plácek. Tam nás odchytil nějaký chlapec a s příhodou, že je cesta zavřená kvůli modlitbě, jsme šli oklikou. Na konci cesty, kdy nás poslal úplně někam nesmyslně a chtěl peníze, jsme my ho poslali bez peněz do háje. Došli jsme na další rozcestí, kde jsem zapnul mapy, abychom zjistili, že do cíle je to 5 km autem. Zkusili jsme potřetí palác Bahia a tentokrát z druhé strany. Než jsme tam došli, zastavili jsme se u bankomatu, který nemluvil anglicky. Svou podezřelostí jsem ho vyloučil z výběru a šli jsme do paláce zjistit cenu za vstupné. 70 DH jako všude. Pokračovali jsme dál v cestě, abychom zjistili, že za rohem je známé náměstí s kavárnami a v jedné uličce Komerční banka. Bohužel bankomat vydával pouze vlastním klientům. Na druhém rohu stála nějaká skupinka a tam bankomat dával za 22 DH poplatek. To je nějaká stovka na naše, k tomu stovku naše banka plus kurs a máme reálnou cenu v Kč. Nikdy to nebude výhodné, ale pokud to jde, proč si peníze nevybrat.
Šli jsme tedy napotřetí do paláce Bahia. Krásný palác, všude mozaiky, vykládané stropy. Nádherné zahrady, všechno vonělo. Od nějakých turistů jsem se naučil trik s panoramatickou fotkou, jak mít jednoho člověka na jedné fotce na více místech.
Z paláce jsme šli cestou do města. Prošli jsme náměstím, koupili kabelku s ručně vyšitými melouny a šli jak staří mazáci tržnicí až jsme došli do malé tržnice s ovocem a zeleninou a pak už jsme to mazali do míst, kde si Pavlinka koupila boty přímo od výrobce a já za rohem pásek.
Museli jsme počkat, než švec boty dovyrobí, abychom se známými uličkami vrátili zpět do ubytování.
V ubytování nás čekalo překvapení v podobě dvou polonahých děvčat. Naše věci byly mezi tím uloženy do skladu.
Rozloučili jsme se s panem domácím, či jak ho nazvat a šli přes velké náměstí na taxík. Cestou jsme si koupili poslední kaki koktejl. Byl výborný.
Taxikáře Pavlinka přesvědčila na 70 DH a už jsme jeli.
Na letišti jsme si na ceduli přečetli, že musíme mít označenou letenku přepážky. Tak jsme přešli celou halu, kde nám dali na letenky razítko a šli jsme k odletům. Tam byla v další hale připravená další hra s kartičkami a my opět bez tužky. Tu mám půjčil ochotný uklízeč.
Prošli jsme všemi kontrolami, kde byly dlouhé fronty, ale ne tak hrozné. V odletové hale jsme si dali pizzu a čekali na odlet.