Po vydatném spánku je potřeba dobrá snídaně. V tomto ubytovacím zařízení zajistili kávu, mléko, toastový chleba, něco jako Rama na namazání, sýr a dva druhy marmelády. Čaj bych ještě zapomněl.
Jelikož jsem byl rychlejší v ranních přípravách, chtěl jsem uvařit v překapávači kafe, které právě došlo. Bohužel složitost zařízení a procedury zprovoznění překapávače mě donutila se obrátit na starou paní. Později jsem u stolu zjistil, že je Češka a přijela s dcerou na prodloužený víkend jako my. Paní uvařila kávu (švédsky Fika) a já opékal toasty v toustovači.
Dali jsme si snídani. Od obou dam jsme dostali pár dobrých tipů co a kde a kdy.
Z hotelu jsme šli k nejužší uličce ve Stockholmu. Fotily se tam davy turistů. Byla to ta stejná ulička, kterou jsme včera vlekli kufry vzhůru netušíc, jakou významnou uličkou procházíme.
Od uličky jsme šli dolů do ulice, kde byl obchod vedle obchodu a restaurace vedle restaurace. Toulali jsme se městem. Viděli Nobelovo muzeum, čokoládové domečky, jak se těmto domům na malém náměstí říká.
Došli jsme až k paláci, kde za nedlouho měla probíhat výměna stráží. Prošli jsme se halou pro ceremonie, prohlédli vstup do královské pokladnice a pak jsme vyrazili na nádvoří, kde výměna probíhá. Ve 12 hodin přišel pán s mikrofonem a začal vyprávět dvojjazyčně o královském paláci, rodině i výměně stráží. Byl rychlejší, takže jsme museli po jeho proslovu chvilku počkat, ale stálo to za to. Modré vojáky za zvuku vojenské hudby nahradili černí a kapela kromě tradičních maršů zahrála i jednu moderní písničku. Moc hezké to bylo. Po hodině jsme vyrazili na další cestu. Dali jsme se nejkratší cestou na ostrov, kde je muzeum Vasa, kde je schovaná stará loď, která plula pouze jednou, než se potopila. Cestou jsme si dali pauzu v přístavu na molu a pozorovali racka, který chránil nalezený kousek chleba před svými kamarády, kteří by si taky kousek dali.

Na ostrově jsme prošli kolem Nordic muzea a šli dál, až jsme došli k lodi schované v betonové konstrukci, aby zůstala zachována i pro příští generace. Šli jsme dál a došli až k zábavnímu parku, kde vstup za 130 SEK byl jednoduchý na rozhodování. Šli jsme dál do muzea ABBA, kde vstup pro jednotlivce za 250 SEK byl taky dostatečně vysoký, abychom si venku udělali foto a šli dál. Tyto zážitky nejsou pro nás životně důležité, abychom museli do nich vrážet peníze.
Naše procházka směřovala pomalu zpět, když v tom se z přilehlé zahrady vynořil růžový jednorožec. Chlap v růžovém oblečku jednorožce a kolem něj partička kamarádů s jeho nahou fotkou na tričku. Aby se chlapec mohl oženit, musel splnit celkem asi 5 úkolů. Tohle byly dva z nich.
V rámci parku jsme si sedli na kávičku a dali si pauzu.

Po vydatné přestávce jsme se přes most vrátili na pevninu. Dozvěděl jsem se to od dam z Prahy. Šli jsme podle mapy červených autobusů a číslo 15 bylo vystrčeno bokem. Tak jsme šli tam. Cestou jsme udělali rychlou návštěvu muzea historie Švédska.
Muzeum bylo hezky udělané, vstup zdarma. Na podlaze byla udělaná vodící linka z letopočtů a u každého významného bylo něco dvojjazyčně napsáno. Výstava navíc byla hodně interaktivní, všude led panely s videi a kvízy. A navíc se vždy vázala daná místnost k letopočtům na zemi.
Po prohlídce muzea jsme mířili dál na zastávku číslo 15. Jak jsme zjistili, byla to zastávka u parku s fontánou uprostřed velikého kruhového objezdu lemovaného velkými stromy.
Sedl jsem si na lavičku a čekal na Pavlinku, která šla zkoumat malý krámek na rohu. Za chvíli přišla s pivem a sladkými tyčinkami. Tak jsme si dali prvně pivo, pak všechny tyčinky a šli jsme zpátky na náplavku s tím, že si tam dáme pivo. Pavlinka cestou stihla zrevidovat ceny a sortiment v nedalekém Lidlu a koupila mi na večeři housky a pršut.
Na náplavce jsme si dali pivo a protože začalo být chladno, vydali jsme se cestou domů.
Jenže u dalšího mostu, který je u královského paláce jsme ještě udělali odbočku a kolem opery jsme prošli na nákupní třídu, kde bylo zavřeno. To Pavlinka zhodnotila jako zásadní problém u nákupní třídy, takže se podíváme jen na rohu, kde je ta slavná místní radnice. Na rohu jsme zjistili, že už je to kousek, tak jsme podešli most a došli až k ní.
Cestou zpět, už opravdu domů, jsme to vzali přes druhý most a došli do uličky s bary, o kterých dámy mluvily. Nakonec jsme to vzali zkratkou nejužší uličkou rovnou do hotelu.
Dali jsme si večeři. Pavlinka měla fazole Eat me!, já housky s pomazánkou a pršut. Pavlinka to zapíjí šampaňským, já pivem a užíváme si večerní pohody.
Do toho přišly dámy se svými zážitky. Tak jsme chvilku povídali a dámy vyrazily ještě do víru velkoměsta do baru na jedno nebo dvě točené nebo nějakou deci vína.
Pavlinka donesla kozí sýr, takže stůl není nikdy prázdný.

 Celková bilance 17 km.