Po ranním venčení a výborné hotelové snídani jsme vyrazili směr Lago Di Garda. Do historického města Sirmione to bylo asi 20 minut jízdy. Podle navigace nebylo kde zabloudit, protože hrad je na samém cípu poloostrova. Navigace ukazovala v popředí pomalu jedoucí kolonu a podle mapy to vypadalo, že se silnice točí a zkratkou přes park se to dá dojít. Udělal jsem na nejbližším kruháku otočku a vrátil se na poloprázdné parkoviště, které jsme právě minuli. Vybrali jsme si hezké místo na zaparkování a bylo nutné vyřešit placení. Instalovat aplikaci se mi nechtělo, ale nakonec jsem byl donucený, protože na automatu se mi to platit nechtělo pro případ prodloužení parkování. Zaplatil jsem asi na necelé čtyři hodiny a šli jsme procházkou přes park do centra.
Zde se sluší podotknout, že v průvodcích píšou různé informace ohledně psů a jejich koupání v jezeru. Převažují zákazy. Nicméně v parku byla nějaká strouha s vodou a Flo se v ní vymáchala. S polomokrým psem jsme došli do místa, kde byl vstup do vody a tam se Flo vykoupala na vzdor zákazu pořádně. Vzhledem k tomu jaké bylo vedro to pro ni bylo příjemné. Nejednalo se o žádnou veřejnou pláž, takže jsme nikoho nemohli omezit ani ohrozit.
Pokračovali jsme po hlavní kolonádě, protože původní cesta kolem vody skončila plotem hotelu. Kolonáda byla plná stromů, takže se šlo převážnou část ve stínu. Našli jsme další místo, kde byl vstup do vody, znovu nechali psa vymáchat a s mokrým psem pokračovali do centra. Cestou jsme se zastavili na kávu a osvěžení čistou vodou. To už bylo do města kousek.
Do města byla jediná úzká brána a most, kde se potkávaly davy turistů s těmi, kdo mohli do úzkých uliček města zajet. Vůbec jsem jim to nezáviděl, protože úzké uličky v kombinaci s lidmi vytvářely velmi nebezpečné situace.
My šli boční uličkou, kde mělo být panoramatické view. To jsme našli, ale modelíny blokovaly svými pózami výhled ostatním fotografům. Naštěstí se časem vyhlídka uvolnila a Kačenka udělala kýžený snímek do rodinného alba. Sešli jsme zpět mezi davy lidí a vozidel. Dostal jsem chuť na pravou italskou zmrzlinu. Byla vynikající. Z toho množství pro jednoho bychom se podělili celá rodina. Došli jsme do přístavu, kde jsme si v klidu zmrzlinu snědli. Poté jsme se vydali na cestu zpět k autu.
Auto bylo rozpálené a parkoviště plné. Uvolnili jsme místo dalším zájemcům a jeli kolem pobřeží jezera. Nakonec jsme se rozhodli koupit si nějakou dobrotu s sebou, vodu a pro Kačenku antiperspirant. Povedlo se, našli jsme nějaký lokální krám, nakoupili a vrátili se na hotel jinou cestou, abychom našli restauraci, která se nám včera moc líbila. Podařilo se.
Po odpočinku jsme se sbalili a jeli na večeři. Najít hospodu už byla pohoda. Kuchař ještě nebyl přítomen, takže servírovali jen studenou kuchyni a nápoje. Dali jsme si pití a objednali sýrový talíř. Číšník nám ho za chvilku přinesl a doporučil, jak sýry postupně konzumovat. K tomu chléb z místní pekárny. Nechali jsme si doporučit hlavní jídlo. Restaurace se postupně plnila. Po výborné večeři, když jsme odjížděli, byla dostatečně plná. Na to, že sem museli všichni přijet autem, byl to malý zázrak uprostřed ničeho. Najezení a napití k prasknutí jsme se vrátili na hotel. Udělali jsme si drobnou zajížďku do okolí, abychom se podívali, kde je nějaký zoo shop a benzinka, kde si budu moci umýt přední sklo. Zavlažování na poli trošku pomohlo. Nakonec jsme objevili nějakou pumpu s vodou na omytí skla. A tím první plný den dovolené končí.