Přílet do Londýna proběhl v pořádku. Ještě jsme ani nedorolovali na stojánku a Pavlinka už hlásila postup, který jsem očekával a de facto tak i proběhl.
Dlouho jsme čekali, než Londýnský Pepík přistaví autobus. Nevím, co tam tak dlouho trvalo, ale stáli jsme tam celou věčnost. Šestá řada nabízela rychlý výstup a přestup. I když ono je to jedno, když prvně nacpou celé letadlo do autobusů. Měli jsme relativně čas, ale nevěděli jsme, kolik času která procedura na letišti zabere.
Autobus doskákal ke vchodu terminálu 3. Zde se uskutečnil i náš odlet. Šli jsme podle šipek až jsme došli k prvním přepážkám od American airlines a British airways. Šli jsme k AA, kde nás poslali k BA, která let operuje. Jak veselé, protože BA nám načítá míle. Zpátky už si užijeme drobných výhod. Jakmile jsme stáli u přepážky z Pavlinky opadl stres z chybějících boarding passů a začala s paní vybírat místa. Přišlo mi zbytečné s paní řešit, kde kdo bude sedět, když měla tři místa vedle sebe. Teď musím napsat tisíce děkovných dopisů, protože tak, jak to zařídila, je úplný luxus. Máme sice řadu 46 a 48, ale my sedíme s Pavlinkou na trojce dva a David dokonce sám. Takže stres opadl, my se vetřeli do fronty na security check. Ta byla pro nás relativně krátká, ale za námi se táhnula někam za roh.
Prošli jsme bez problémů kontrolou, váhu nikde nikdy nikdo neřešil a šli kolem automatu na pitnou vodu dolů do haly, kde bylo spoustu obchodů a sedadel k sezení a mraky lidí. Davča s Pavlinkou si nezávisle koupili něco k jídlu. Já si zatím vystačil z přivezených zásob. Došel jsem zpět k security checku zpět k fontánce pro vodu.
Pavlinka pojedla, pak si nasadila po vzoru ostatních koronářů nahubek, aby se ochránila. Nutno ještě podotknout, že cestou do haly zakoupila ve slevě prevenci ve formě flašky rumu. Takže viry těšte se.
Po malém obědě jsme šli na gate 24, abychom cestou zjistili, že musíme na gate 31. Zde už čekali lidé na odlet. Vybral jsem nejlepší místa v hale. Priority seats, zleva chrchlající Italka, zprava Číňan. Pavlinka našla nová místa o dvě řady dál.
Nástup do letadla se uskutečnil po skupinách. My skupina 5 jsme šli do letadla skoro poslední. Usadil jsem se u okna, Pavlinka do uličky, David marně čekal na spolucestujícího, takže se taky usadil k oknu a s asi 10 minut zpožděním jsme odstartovali.
První jsme dostali první nápoj a sekt. Po chvíli přišlo hlavní jídlo. Ani sníst se to nedalo a bylo to výborné. Kuře v omáčce s bramborovou kaší s brokolicí a dušenou mrkví. Zeleninový salát s kuskusem. Houska, máslo, kousek tvrdého sýra, sušenky. Ještě na mě čeká čokoládový dezert s mořskou solí a pivo. Dám aktuálně přednost pivu a dezert si nechám na později. Máme před sebou ještě 8 hodin letu. Sem tam jsou turbulence, takže jedení nebo psaní se děje trošku nahodilým pohybem. Pustíme si něco do ouška a budeme odpočívat a těšit se na další dobroty 2 hodiny před příletem. David vzadu taky vypadá spokojeně.
Ještě jsem zapomněl jednu věc. Sotva jsme vzlétli z Londýna, pásek na mých hodinkách vypověděl přesně po 3 letech službu. Takže hodinky jsou v tašce a podíváme se, který hodinář je opraví.
Cesta uběhla velmi příjemně a my dvě hodiny před přistáním opět dostáváme svačinu. Sendvič s kuřecím masem a pomerančovou sušenku. My jsme se ještě dorazili čokoládou od oběda. Já dostal ještě jednu jako bonus, takže jsem spráskal obě. Pavlinka se vzbudila těsně před podáváním svačiny vyspaná do růžova. Měla v tašce dvě jablka, takže jsme měli vitamíny jako předkrm.
Z okna sleduji krajinu, která byla jeden čas úplně celá bílá, že to vypadalo, že naše ustrojení je totálně špatně. Tím jak míříme k jihu, sněhu ubývá. Tak doufejme, že to tak zůstane.
Tak nezůstalo. Při přistání bylo krásných 20 ve stínu. Z letadla jsme lezli skoro poslední a zastávka na WC nás udělala skoro poslední v řadě. Došli jsme až k automatům, kde nám vzali otisky a fotku pro kontrolu, protože jsme zde byli nedávno. Davčovi to přeškrtlo údaje, takže musel na přepážce všechno projít znova. Odbavení proběhlo raz dva bez jakékoliv fronty, což je pecka. Letiště je veliké, takže než jsme se dostali na vlak, uběhl dlouhý čas.
Jízdenky na vlak nám nešly z neznámého důvodu koupit, tak nám pomohl David svou kreditkou. Vlak jel z konečné na konečnou. Cestou dokonce přišel i průvodčí. Uběhlo to jako nic a my se ocitli uprostřed velkoměsta. Z jedné strany veliký stadion, z druhé 16. nákupní třída. Šli jsme po ní na druhý konec, abychom došli procházkou až do hotelu. Na rohu jsme našli 7-Eleven, kde jsme si koupili dobrůtky na večeři a šli dál až na 11. ulici, kde je náš hotel.
Hotel je krutý standard, ale na vyspání to stačí. Jsme kousíček od centra, takže paráda.
Máme pokoj úplně na kopci s wc i sprchou na pokoji. Na ulici je kravál jak od kolotočů. Proto může člověk zdarma nafasovat špunty do uší, aby se klidně vyspal. Začínám s tím kraválem přemýšlet, kam jsem je dal. Na recepci psali, že Denver je město, které nespí. Na to že bude devět a chrupkal jsem v letadle, tak se mi klíží oči. Zbytek výpravy už spí nebo se chystá spát v brzké době.