Noc v našem hotelu byla plná různých zvuků z ulice. Přímo pod námi je nějaké bistro se sendviči, kde se večer sešli všichni flamendři. Naproti klub Metlo (to není překlep). Hasiči či záchranka jezdí v noci se zapnutou sirénou. I přes zavřená okna byl slyšet hluk, jak kdybychom byli přímo na ulici.
Po snídani a ranní údržbě jsme se vydali do ulic velkoměsta. Procházkou kolem muzea umění s velkým smetáčkem a lopatkou jsme došli do velkého parku před Kapitolem. Obešli jsme Kapitol a pokračovali směrem k central parku. Zde nás poprvé zastavil 7-Eleven, abychom si koupili velkou ranní kávu.
David si k tomu koupil extra large hrnek a donuty. My si s Pavlinkou koupili jen tu kávu, protože se mi v kapse pomalu roztékala Deli ještě z domova, kterou jsem měl připravenou na horší časy cestou, které nenastaly. Paní u kasy po nás chtěla telefonní číslo a to z neznámého důvodu nešlo v Messengeru bez dat zobrazit. Otočil jsem nákupní tašku na stole a zadal jejich horkou zákaznickou linku a sleva byla na světě. Davča pak číslo zopakoval a měl slevu taky. Sedli jsme si před restauraci, kde měli zavřeno a užívali si ranního sluníčka a pili kávu.
Naše další zastávka byla u T-Mobile, kde jsme se jen chtěli zeptat na data do telefonu. Po hodině cvičení, kdy slečna Mandy nebyla schopná najít ne její vinou dvě funkční SIM karty, jsme odcházeli s tarifem pro 2 SIM neomezené všechno za 65 USD, což byla pecka. Další nabídky už si bohužel nepamatuji, ale naše společné rozhodnutí s Davidem bylo právě pro dvě SIM. Není nad to si mít možnost kdykoliv zavolat nebo napsat. Pavlinka čekala venku na sluníčku a když uběhla hodina našeho vyřizování se sympatickou Mandy, přišla si pro nás, že se venku bojí, že tam je nějaký bezďák a do všeho buší. Tak chvilku počkala a my mezi tím vyřídili náš kontrakt. Pokračovali jsme dál v procházce k jezeru. Cestou jsme zavolali celému příbuzenstvu, než půjde spát, protože tady je o 8 hodin méně než doma.
U jezera byly jen kachny a pár lidí. Toi toika pro invalidy permanentně obsazená překvapila dostatkem toaletního papíru a pravidelnou údržbou.
Cestou zpět do centra jsme udělali velký video call s celou rodinou na Messengeru. Bylo to legrační si takhle volat za oceán.
Ještě než jsme došli do naší další zastávky TJ Max, tak jsem si cestou nechal za 10 USD opravit upadený pásek od hodinek od pána ve stánku uprostřed 16. Mall Street.
Po povinné kontrole TJ Maxe jsme šli celí hladoví na oběd do restaurace s nudlemi, kde avizovali naše oblíbené Orange chicken. Bohužel bylo v jiném provedení, než jsme zvyklí z jiných amerických podniků. Ale nakonec to vůbec nebylo špatné, jen jsme veškerý koriandr museli přeházet Pavlince, která ho miluje.
V Denveru není nic takového, z čeho by zatím člověk padl na zadek nebo to ještě neviděl. Je to takové město jako každé jiné. Akorát tu všude smrdí marijána, jelikož je to tu povoleno.
A my jsme se vrátili na nákupní třídu, abychom se podívali a někteří investovali v krámu s obuví. Následoval hned vedle povinný Ross for less.
Z nákupů jsme vyrazili hledat velkého modrého medvěda, který byl hned za rohem. Tam jsme našli i odpověď, proč chodilo tolik sportovců v kraťasech a tričku po městě a oni tam v hale hráli volejbal nebo nějaký jiný handball.
Odtud jsme se vydali už jen do hotelu. V hotelu jsme si dali sprchu, panáka a hledáme další ubytování.

https://maps.app.goo.gl/VyUZyzNosJaqGdhK7