Dnešní ráno jsme zahájili zjištěním, že nám v noci ukradli hodinu. Zatímco u nás začne letní čas až koncem března, tady je to hned z kraje, aby si ho Amíci víc užili. Takže jsme po snídani vyrazili na opačnou stranu, než je centrum, že je tam 7 Eleven. To, že je to na benzínce, která navíc byla v totální rekonstrukci, jsme zjistili, až jsme tam došli. Takže zatímco směrem na sever, je tento krám každých 300 m, zde byl jeden široko daleko. Ale dali jsme si kávu. Davča už pochopil úsporu v refillech, takže šetří přírodu i peněženku. Kávu jsme popíjeli na předzahrádce jednoho opuštěného domečku. Sluníčko hřálo a bylo to fajn.

Po ranní siestě s kávou a koblihou jsme šli dál na jih ke trati se podívat na vláčky. Zde se naše skupina dostala do kolize představ, kam bude směřovat naše cesta. Já bych šel směrem k centru, bratr vzal mapu a začal plánovat. Pavlinka mu přizvukovala, že ona musí mít cíl. Mě to bylo jedno. Jestli doleva nebo rovně. Cílem mělo být jezero a park.

Cesta vypadala zhruba následovně. Viděli jsme vlak na přejezdu. Měl neskutečnou délku a počet vagónů. Za kolejemi to na žádný romantický park s jezerem nevypadalo, nicméně jsme po otevření závor pokračovali po krajnici silnice, která vedla pod dálnicí, kolem elektrárny, dál vpřed. Z elektrárny vyjel manažer v obleku na elektrické koloběžce. Dostal hned přezdívku Závodní rada.

Za elektrárnou tekla romantická říčka, jejíž jméno jsem neudržel a kolem vedla romantická cyklostezka. My jsme šli logicky dál rovně s vidinou romantického parku s jezerem.

Naše silnice skončila a my se vydali krásným chodníkem kolem jiného potoka pod další silnici do nějakého parku, kde za potokem jezdila tramvaj. Myslel jsem, že jsme dosáhli kýženého cíle, ale byl jsem ujištěn, že ještě ne, že jdeme dneska na oběd do Wendy's a musíme dál za nosem. Zamával jsem jedné zastávce, zamával jsem druhé zastávce, když se naše cesty rozdělily a tramvaj pokračovala neznámo kam a my šli přesně na opačnou stranu krásným americkým venkovem a předměstím Denveru zároveň. 

Cestou byla lavička, kde jsme si dali pauzu, abychom zjistili polohu a zavolali z krásné přírody dětem. Když jsme se vrátili zpět do civilizace, opět jsme zahlédli dálnici. K té směřoval i náš vedoucí výpravy. Můj vtip, že budeme obědvat na dálničním odpočívadle se stal skutečnou realitou.

Zde se rozehrává další veselá příhoda z našeho výletu. Objednali jsme si jídlo a šli si umýt, jako vzorně vychovaní, na záchod ruce. Mezi tím dorazil náš Cézar salát. Vzal jsem ho na stůl, nasypal sýrové krutóny, nalil italský dresing. Dávám sousto do pusy, když můj nos zachytil neskutečný zápach. Říkám si, že ten salát divně smrdí. Jako něco organického připáleného odmaštěného vyžehleného. Fuj. Davča kousnul do burgeru a říká, že mu smrdí ruce. Že asi to mýdlo, jak jsme si s ním myli ruce. Snažili jsme se to přerazit dvěma různými antibakteriálními gely. Nepomohlo to. Zkoušeli jsme si ruce umýt colou a vodou. Taky bez valného úspěchu, ale už se dalo aspoň obědvat, aniž by ten zápach rušil zážitek z jídla.

Po jídle jsme vyrazili dál od dálnice, že kousek za rohem je obchoďák. Vv této krajině si to člověk neumí představit. Hlavě, když si vezme oblečení na zimu a je krásné jaro. Pavlinka nakupuje vždy a všude. Říká tomu sbírání informací. Jsem zvědav, jak ty informace potáhne zpět do centra.

Šli jsme tedy dál kolem nekonečné hlavní silnice, když jsme narazili na park s jezírkem a vodotryskem. Jako satisfakce. Prošli jsme ho během pár minut skrz a vrátili se na hlavní silnici, kde už bylo zmíněné nákupní centrum. Shopaholici zajásali a já našel první lavičku, kde je krásný výhled. Sluníčko svítilo a bylo krásně. Do doby, než přišly mraky. Se zatáhlo a ochladilo.

Procházkou přes několik obchodů jsme došli do Old Navy, kde jsem koupil asi 7 krásných triček za 10 USD. Ty jsem tam nemohl nechat. Davča po mé zkušenosti udělal to samé. Akorát nevím, kam je zítra dám, až pojedeme na letiště pro auto. Tuto otázku bude zítra řešit každý z naší výpravy.  

Nákupní procházku jsme zakončili ve Wholesale marketu, kde jsme si koupili společně celé grilované kuře, které jsme tam hned snědli.

Jelikož hodina pokročila a únava udělala své, zavolali jsme si Uber a nechali se za 13 USD odvézt do hotelu.

My s Davčou zvědaví jsme šli ještě do centra si koupit na zítra kávu a šli jsme si projít Convention center, kde probíhá celý víkend volejbalový turnaj.

Po návratu jsme si dali panáčka na dobrou noc a skupina Shopaholici přebírá nákupy.