Dnešní ráno nebylo tak hektické. Vstávali jsme na pohodu kolem půl šesté. Napsali a zavolali jsme si s Míšou a s babičkou, která má děti pod patronátem. Pavlinka, ostatně jako každé ráno, pracovala. Došli jsme si pro snídani, která se opět skládala ze samých zdravých věcí, jako jsou skořicoví šnečci s cukrovou polevou, minimuffiny, čaj, káva a nějaké ovoce. Na cestu jsme si zabalili nějaké plněné sladké taštičky. Musel jsem konstatovat, že třetí snídaně je tak akorát, abych neměl šnečků plné zuby.

Po snídani jsme zabalili, naložili všechno do auta a vyrazili směrem na Long Beach. Zde je nutno vložit vsuvku (pro instalatéry zhruba velikost 5/4"), protože možná někoho napadlo, jestli se střídáme při řízení a kdo se podílí na zápisu z cest. Řídím sám, protože Pavlinka si sice nechala udělat mezinárodní řidičák za 50 Kč plus 150 za fotky na něj, ale bez naší plastové kartičky, kterou si nechala doma, aby ji neztratila, řídit nemůže. Na druhou stranu dělat navigátora taky není žádná sranda, jelikož cesta je široká a nudná a plná aut, která se řítí až šesti pruhy. A druhá poznámka se týká zápisu našich zážitků. Využívám času, kdy čekám někde na Pavlinku před krámem nebo jedeme metrem nebo je prostě nějaká pauza, tak píšu do mobilu a až se připojíme na web, tak napsaný text jenom kopíruji. Ale Pavlinka má stejné právo založit příspěvek a publikovat zážitky ze svého pohledu. Zatím pouze rediguje a upravuje moje zápisky do množného čísla a opravuje chyby a překlepy. A poslední poznámka k obrázkům. Obrázky jsou na FB, kde publikuje Pavlinka a já se snažím aspoň o sdílení. Obrázky vyžadují upload a následné vložení, což je na mobilu na té malé ploše nemožné a tablet už večer nezapínám, protože zkopiruji texty na web a padám únavou. Konec vsuvky.

Naše cesta na Long Beach vypadla v pohodě, protože zácpy byly vždy na opačnou stranu. Navigace nás dovedla do nějaké dědiny a nahlásila, že je v cíli. Možná to byl její cíl nám ukázat díru uprostřed ničeho. Žádné pláže, žádní turisté nebo domorodci. Na navigaci jsme vodu sice našli i s pláží, ale byla tak 20 km daleko. Vybral jsem na mapě cíl, který se mi líbil přímo uprostřed Long Beach a jeli jsme tam. Našli jsme Long Beach a hledali místo k zaparkování. To co jsem našel dostatečně nevyhovovalo naším představám, takže jsme si udělali kolečko a projeli se závodním korytem pravděpodobně pro formule, abychom dojeli na stejné parkoviště ještě jednou. Prošli jsme se promenádou tam a zpět a protože bylo před desátou, nebylo skoro nic otevřené, kromě jedné kavárny s výhledem na vodu a maják. Sedli jsme si na sluníčko, ale protože si Pavlinka chtěla dát pivo, museli jsme ze zákona opustit místa na sluníčku a přesunout se do prostoru zahrádky, která byla součást kavárny. Zde byl nádherný stín a my si mohli vychutnat ranní kávu. Když jsem dopil, přišla servírka a na základě její nabídky mi kávu dolila. Poseděli jsme, zaplatili účet a šli pomalu s přestávkou na wc do auta. Při výjezdu nás překvapila cena 10$ za necelé dvě hodiny parkování, i když na ceduli stálo 2$. Ptali jsme se jak je to možné a pán v budce nám řekl, že nemáme validovaný lístek. Tak jsem si couvnul zpátky na parkoviště a utíkal za slečnou pro razítko. Razítko jsem dostal a tím pádem jednoduchým výpočtem jsme ušetřili 8$. 

Long Beach jsme opouštěli kolem poledne, kdy už město začínalo žít. My vyrazili dál do San Diega.

Cestou jsme na dálnici zastavili v městečku, které se tvářilo jako dálniční odpočívadlo, ale asi to byla cílová destinace dovolenkářů. Dal jsem si výborného Cheeseburgera, který byl pouze z čerstvých nezmražených surovin. Pro gurmány popíšu detailněji, na čerstvé housce ležel plátek čerstvého rajčete, na něm neovadlý list salátu, na něm plátek hovězího masa z grilu, na něm sladká cibule, sýr a zase houska a někde mezi vyplňovala prostor majonéza. K tomu hranolky z čerstvých brambor. Celé se to tvářilo jako Mekáč, ale jmenovalo se to jinak. Měli jednoduché menu asi ze 3 jídel. Prostě parádní čerstvý kalorický, jak nezapomněla podtrhnout Pavlinka, Cheeseburger.

Pak už jsme opravdu jeli přímo do hotelu. Navigace hlásila poslední procenta baterie, ale zvládla to až do cíle. 

V cíli jsme vyložili kufry a jeli do outletu na mexických hranicích. Kolona do Mexika byla asi jednu míli a blokovala i sjezd do outletu. Když jsme zaparkovali, Pavlinka vzala útokem jeden ze svých obchodů. Jelikož jsem si vzal kufr oblečení, které má jednosměrnou letenku, takže končí v koši, bylo potřeba plánovaně doplnit stav zásob novými artikly. Takže si nesu, zimní boty, podzimní bundu, několik triček, kalhoty. Následně jsme nechali celé jmění za antibakteriální gely a vracíme se směrem k autu. Po popisu oběda popisovat večeři by bylo nudné, přestože rýže s vepřovým kolenem a Orange chicken chutnala výtečně. Pavlinka si dala rybu, vepřové a hromadu zeleniny. Nebyla tak nadšená jako já, ale tu hromadu na talířku poctivě snědla.