Po snídani jsme se opět vydali na cestu městem. Rozhodl jsem vystoupit u katedrály svatého Pavla a jít směrem k londýnskému oku.

Prošli jsme kolem katedrály a šli dolů k Temži, přešli přes Millenium bridge ke galerii Tato modern. Od ní po nábřeží až k oku. Skupina A ve složení Marťa, Míša a David šli na oko.

Pro ty, kdo nejsou informováni, mám pocit, že je to největší ruské kolo postavené na břehu Temže. Mám pocit, že v souvislosti s olympiádou v Londýně. Skupina B tzn. já, jsem přešel přes most na nádraží Charing cross a zpátky a na náplavce jsem čekal na skupinu A.

Cestou po mostě zpět jsme na sebe mávali. Já z mostu do oka, oni z oka na most.

Po opětovném setkání jsme dali pauzu pod železničním mostem, kde jsme museli ochutnat místní hot dog s hromadou zeleniny.

Bohužel neznalí, jsme toho měli víc na stole než v břiše, protože jak nám prozradil místní kuchař, který byl Čech, německá klobása, italská pizza jsou hlavní speciality Londýna. Znalci neukusovali klobásu, nýbrž housku a s ní kousek klobásy, takže zůstali čistí. My měli zeleninu s hořčicí a kečupem za ušima i na kalhotách. Po vydatné svačině jsme šli znovu na metro na Charing cross. Jedno mám ujelo před nosem, druhé jelo za relativně dlouhou dobu relativně prázdné do další zastávky, kde přišli všichni. Metro praskalo ve švech. Někde uprostřed cesty přistoupil invalida s notebookem a jeho kamarád, taky alkoholik. Sedli si a invalidovi padla hůlka na všechny strany a lidí. Aby toho nebylo málo, pustil si z notebooku hudbu a vyhrával na celé kolo. Byli jsme tak nějak rádi, že jsme za chvilku vystupovali. Skupina A šla stát frontu na voskové figuríny a já do Regent parku, který byl za rohem.

Po skončení prohlídky jsme se sešli před vchodem do muzea a skupina A se ládovala vším, co okolní stánky nabízely. Pokračovali jsme procházkou na nedalekou Baker street , kde jsme se dorazili kávou, horkou čokoládou a dvěma koblihami u Dunkina.

Tady, díky nápadu koupit jízdenky na zítřejší autobus na letiště, začala naše tour de nádraží. Navštívili jsme jedno malé. Pak jsme došli pěšky až do Paddingtonu. Zastávku jsme sice našli, kancelář nikoliv.

Na nádraží mě překvapila vykolejená lokomotiva u osobního vlaku. Jak se později ukázalo, byl to vlak připravený pro filmaře, kteří zde točí seriál Nádraží Paddington. Na sloupu viselo oznámení, že vstupem do oblasti natáčení se člověk může objevit v seriálu jako herec.

Kancelář National expressu je jen na Victoria station. Tak jsme jeli metrem tam. Prochodili jsme celé nádraží Victoria, kancelář jsme našli, ale měli zavřeno.

Bratr si dal nějakou dobrotu u Mekáče, my mu pomohli s hranolkama. Další náš cíl byl na Totenham, kde byla restaurace Garfunkel, kterou jsme dostali doporučenou. A jejich výborné Fish and chips. Vešli jsme do prázdné restaurace, kde uprostřed seděla rodinka s malým dítětem. Nás posadili blízko nich. Dítě, aby bylo v klidu, tak mu pouštěli něco nahlas na mobilu. Objednali jsme si pití, jídlo. Spočítal a rozpočítal jsem dosavadní náklady. V tom kraválu, který vytvářelo dítě spolu s místní hudbou to bylo mírně náročné.

Snědli jsme večeři a šli na metro domů.

Já s Marťou jsem šel rovnou, protože Marťa byla unavená a Míša s Davidem to vzali přes obchod. Unavení jsme hned usnuli. O půl třetí nás vzbudil alarm, ale nic nehořelo, nic nedýmilo, nic neteklo. Alarm po několika minutách sám utichnul, tak jsme se odebrali zpátky do svých postelí.