Dnešní schůzka s čínskými kolegy přinesla víc starostí, jak užitku, bo čínský kolega dal pozvánku na naši obědovou schůzku do globálního kalendáře pro údržbu sapích systémů, takže volali všichni, zda se mají zúčastnit. Paráda. Když jsem se jich zeptal, co s sebou, jak řešit VPN apod., tak na mě koukali jak z jara. Nakonec pomohl spoustou rad německý kolega, který dělá šéfa ve fabrice v Šanghaji.

V Šanghaji máme fabriku a chci se potkat s jedním vedoucím IT na pivu, tak uvidíme, jestli se to povede. Každopádně říkal, že jaro je v Číně krásné.

Včera jsem vytiskl podle zadání polohu hotelů, protože nemáme žádný přístup k internetu, resp. budeme se spoléhat na hotelové wifi a VPN, kterou jsme si koupili za 12 $, tak uvidíme, jestli to nebyly vyhozené peníze.

Dneska jsem řešil jízdenku na vlak ze Šanghaje do Pekingu. Jak se budeme pohybovat mezi letištěm a ubytováním a mezi vlakovými nádražími apod.

Nakonec jsem řešil lanovku k Buddhovi.

Letenky máme načekované, takže už víme, že do Paříže budeme sedět v řadě 17 a z Paříže do Hongkongu v řadě 33.

Máme snad všechno potřebné sbaleno. Co šlo nabít, tak je nabito, co ne, tak se ještě bude nabíjet.

Zítra máme v plánu odjíždět kolem páté na letiště, abychom nebyli ve stresu a mohli se v klidu připravit na odlet. 

Tepláky připraveny do letadla, protože sice je to šílená móda, ale o to pohodlnější cestování.

Do toho přišla smutná zpráva, že zemřela teta Mirka, takže jsme z toho velmi smutní, ale i to je součást života.

Takže teď už jen dotáhnout tu jízdenku na vlak a je to. Zítra naposledy do práce, nenechat se umlátit požadavky na poslední chvíli od všech kolegů, co před tím měli týdny čas a teď to musí být než odletíme.