Dnešní den začal snídaní. U nás na patře voněly párečky. Když jsme přišli do jídelny, byla to jejich místní typická snídaně. Rýže, nudle, zelenina, vařený knedlík a vajíčka. Rýže měla dvě formy. Klasickou se zeleninou a potom něco, co bylo jako rýže rozvařená v hodně vody. Jediné, co bylo k jídlu, byla ta rýže se zeleninou, knedlík a vejce. Ani čaj tam nebyl. Pouze černý kafe a to ještě byla nějaká rozpustná parodie na kafe.

Než vyrazíme na další zážitky, pár poznámek k hotelu, které jsem nezmínil, ale stojí za poznámku. Všechno funguje na tlačítka a světýlka. Když chceme uklidit, zmáčkneme v pokoji tlačítko a venku se rozsvítí světlo. Otevřou se dveře, rozsvítí se, zhasíná se tlačítkem. Místo cedulky nerušit se zmáčkne tlačítko a venku svítí nerušit.

Další zajímavostí je umístění hotelu. To, že stojí na dvorku mezi ostatními baráky, by člověk pochopil. To, že to dříve býval asi obyčejný hotel, který se snaží dostat do vyššího levelu, taky ok. Ale že v pokoji uslyším metro, co jezdí pod barákem, to bych nečekal. Fakt každé 3 minuty je slyšet dunění kolejnic.

A tak jsme opustili hotel a šli na metro. Jeli jsme do stanice, která se jmenuje stejně jako přilehlý zábavní park Window of the world.

Koupili jsme si za 200¥ každý vstupenku v domnění, že za hodinu nemáme co dělat. Od 11 jsme chodili s drobnými zastávkami až do 17 h.

V parku byly zmenšeniny budov z celého světa pěkně rozdělených po kontinentech a oblastech v nich. Z Evropy tam bylo Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Francie, z ostatních kontinentů Amerika New York, Washington, dále Austrálie, Velikonoční ostrovy atd. atd.

Byly tu i zábavní atrakce. Výtah na Eifelovku, jízda ve vodním příkopu, vláček přes Holandsko a Francii. King Kong, který zvedal vagón vlaku apod. Všude čisto a normální ceny.

Dali jsme si kávu v KFC, která zatím z těch všech káv byla pro mě nejpitelnější a šli na metro, abychom se přiblížili hranicím Hongkongu. Na konečné je velikánský obchoďák, kde mají snad úplně všechno. Já si hned sednul dole v hale, abych nemusel u každého z tisíce stánků odpovídat, že vlastně nic kupovat nechci a že můj hlavní nákupčí se pohybuje jinde. I tak jsem se nakupování nevyhnul, protože při chatování s dětma synek v krátkém videu zahlédl krám, který byl hned vedle a jejich Mimoň celou dobu vytrvale tančí. Líbil se mu drony ve výloze, takže jsem musel zjistit reálnou nabídku a ceny. Počkal jsem ve smluvený čas na Pavlinku a ta přišla s požadavkem dalších 45 minut, s čímž jsem již předem počítal, takže vlastně svět je stále v pořádku. Tím, že jsem se chytil na WiFi a neustále mi někdo odpovídal, čas utíkal jako voda. A tomu Mimoňovi ne a ne dojít baterky.

Ještě jedna vsuvka k cestování metrem v Shenzenu. Při vstupu se nekupuje papírová jízdenka, ale žeton, který má v sobě nabité jízdné. Na vstupu se s ním pípne na čtečce a na konci se vhazuje do předem určeného otvoru. Pípnutí i vhození čipu zajistí otevření turniketu. Před vstupem do metra je vždy rentgen, ale nemám pocit nějaké intenzivní kontroly. Musí to být zajímavé ve špičce, ale tady s tím evidentně všichni počítají.

Další zvláštností je, že všichni jezdí na elektroskútrech. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale oni na nich jezdí po chodníku. Stejně tak na kolech. Člověk i na chodníku musí být stále ve střehu. A je jedno, jestli u silnice stojí policajt, cyklisté se motají mezi auty a chodci. Podjezdy nebo nadjezdy pro chodce žádný problém.

Přesunuli jsme se metrem na hotel s krátkou nákupní zastávkou v podchodu. Prý výborná a zajímavá nabídka. 

Cestou na hotel jsme udělali pár kroků navíc a objevili výborné bistro s výborným jídlem a odtud druhou stranou cesta do hotelu. Dal jsem si rýži s hovězím masem a houbami. Paninka, jak říkáme s bratrem každé paní, která má bistro s obrázky, byla spokojená, že nám chutná a přidala výborného vývaru navíc.