Na ráno jsme měli domluvenou návštěvu čínského kolegy. Nikdy jsme se neviděli, jenom si dopisujeme. 

Těšil jsem se na snídani, protože Pavlinka zaplatila snídaně v hotelu, neboť je všichni chválí. Mé představy se rozplynuly hned v momentě, kdy jsem vstoupil do hotelové restaurace. To, že je všechno na kostky, aby se to dalo nabírat hůlkami, bych pochopil, ale že tam bude skoro to samé, co v Shenzenu, to jsem nečekal. Vlastně čekal, protože to je jejich tradiční snídaně. Jediný bonus byl výrazný sýr, který měl vynikající chuť, ale Pavlince nechutnal. Po chvilce si k našemu stolu přisedli Němci a dali jsme se do řeči. Chlapec byl z Bosche z nějakého města asi 50 km daleko. Snídaně je taky moc nenadchla, takže to budou řešit pekárnou. 

My jsme se najedli a šli vyměnit peníze. Netušil jsem, že výměna peněz bude tak složitá procedura. Ale za těch ušetřených 20 ¥ to stálo. Paní vypsala 3 důležitá lejstra, než mi vydala čínské juany. 2x chtěla číslo na mobil. Nechápu proč, ale možná, aby mi mohla strana a vláda zavolat, že mám něco špatně. Nebo kde jsem těch 200 $ vzal. Napsal jsem jí 2x stejný nesmysl.

Z banky jsme šli do hotelu. Pavlinka si šla nahoru číst a já čekal dole na Monda. Mond je čínský kolega z čínské pobočky v Benteleru. Přišel o 10 minut dřív, než jsem čekal. Když Pavlinka ve stanovený čas nepřišla dolů a na zprávy nereagovala, šel jsem nahoru. Vzal jsem s sebou dárky, co jsem od Monda dostal. 2 různé čaje a láhev místního červeného vína. Pavlinka byla překvapená, že jdu pro ni.

Sjeli jsme dolů, domluvili jsme se s Mondem, kam půjdeme. Šli jsme do míst, kde byly nádherné staré baráky a v nich lidí jak v metru. Cestou jsme se bavili, co kdo jak kde a proč. Parádní pokec. Pak jsme si sedli do takové samoobslužné restaurace, dali jsme si jídlo a povídali si o všem možném. Pavlinka mezi tím lítala po obchodech. My jsme se pak přesunuli na kávu nahoru do Starbucks, aby nás našla. Přišla po chvíli a my se přesouvali na další významné turistické místo. Ještě mezi tím si Pavlinka dala jídlo v té samé restauraci, co my.

Další místo byly domky ve francouzském stylu. Zde byly mezi normální zástavbou takové historické domky plné obchodů. Všude zase plno lidí. Nevím, jak se to děje, ale na ulici o živáčka člověk nezakopne a tam hlava na hlavě. Tak jsme to prošli tam a zpátky a šli na metro. A protože Mond usoudil, že už je to pěšky kousek k hotelu, tak jsme šli pěšky. Cestou jsme viděli barák, kde sídlí nebo zasedají komunisti. Člověk by si toho málem ani nevšiml nebýt malé rudé vlajky, srpu a kladiva. Pak už byla cesta do hotelu snadná.

U vchodu do metra jsme se rozloučili a šli na hotel. Mond nám dal druhou flašku, když jsme ji nestihli vypít spolu. Tak jsme ji na hotelu hned otevřeli, abychom si dali víno z jeho oblasti a ona to byla nějaká pálenka.

Musím říct, že to byl moc fajn den. Dozvěděli jsme se mnoho informací o tom, jak se žije v Číně. To co my vidíme jako nedostatek, oni vidí jako minulost a mají pro to lepší alternativu. Messenger nahradili WeChatem, kde mají úplně všechno. Chat, nákupy, nabídky, knihy, videa apod. Všechno jede přes WeChat, jenom my ne.

Zajímavé bylo i to, že oni používají aplikaci i na to, aby vylezli správně z metra. Východy mají značené čísly. A v metru šipky, kam jít ke kterému východu. V aplikaci se přesně zadá odkud kam a aplikace určí kudy kam a čím online. My máme offline a je taky spolehlivá.

Z hotelu jsme po krátké pauze už vyšli skoro do tmy. Šli jsme rovnou jako staří mazáci na Bund neboli náplavku. Cestou nás zdrželo jedno papírnictví, jinak žádná zdržovačka. Došli jsme na Bund, kde bylo lidí jako máku. Nemůžu psát jak v metru, protože jich tam sice možná bylo jak v jednom vlaku metra, jen byli rozptýlení. Bylo velmi fajn, že bylo občas i místo přímo u zábradlí, takže jsme si udělali pár fotek. Procházeli jsme se po náplavce a já zahlédl jednu reklamu, kterou jsem si chtěl vyfotit. Tak jsem čekal s foťákem, až bude a za chvilku fakt přišla. Po ní se najednou rozsvítil anglický nápis Lights off. Možná tam byl i čínsky, ale to se už nedozvíme. Jen víme, že bylo půl deváté večer. A pak začaly okolo zhasínat všechny baráky své reklamy, až zhasly úplně všude. A už byla jen taková obyčejná tma bez blikání reklam. Jen varovná světla pro letadla. Čekal jsem, že to vypnou třeba o půlnoci, ale ne tak brzo.

Šli jsme se ještě podívat do přístavu. Jízdenka za 2 ¥ byla pro přívoz na druhou stranu. A u toho velká cedule, že to není vyhlídka pro turisty.

Vrátili jsme se tmavými uličkami zpět do hotelu. Na večer jsem si koupil Cake ice tea. Chutná výborně. Dávají na čaj nějakou hmotu, co vypadá jak šlehačka nebo krém na dort, ale chutná to jinak, nepopsatelná chuť. Ani ne moc sladká, ani slaná, ani tučná.

Cestou do hotelu jsme si dělali legraci ze složených bambusových klád, protože z toho bude lešení, že jim přivezli lešení. Nezvyklý pohled na hromadu klád uprostřed města.