Snídani ráno netřeba zmiňovat. V tomto hotelu je spíš zajímavé na snídani to, že si člověk každé ráno musí na recepci pro stravenky. Paní mi dala dvě, pak mi chtěla jednu sebrat, bo jsem přišel sám. Tak jsem ukázal na Pavlinku v jídelně a dostal jsem druhou stravenku.

Po snídani jsme šli do banky vyměnit peníze. Půl hodiny čekání než jsme přišli na řadu. Je zajímavé, že k číslování front používají naše písmena, např. A00014. V SPZ na autech nebo v označení stánků taky. Žádné čínské znaky nebo jen jeden. Zbytek latinka a čísla.

Když jsme měli směněno, šli jsme ke staré zdi Shanghaje. Poslední zbytky městského opevnění. Uvnitř byl chrám, tak jsme šli na prohlídku. Uvnitř byla výtvarná škola. Hned vedle byl druhý chrám s vlastním vstupným. Od chrámů jsme šli bočními uličkami až k Yu(yuan) Garden, což byly nějaké chrámové zahrady. 

Zahrady jsme prolezli křížem krážem.  Pak mě Pavlinka zavedla k chrámu ducha města. Zase chrám. 

Vyšli jsme z chrámů a šli dlouhou procházkou na druhý břeh malé řeky podívat se na fashion trh. Cestou jsme si dali nějaké dobrůtky na jídlo. Ať to byly smažené nudle, placka plněná zelím, knedlíky nevařené plněné sladkými červenými fazolemi.

Tady v Shanghaji je veselé sledovat motocyklisty. Oni jezdí všude. Po silnici i po chodníku. A nejlepší je, když vyjde cyklista z nějaké postranní uličky a jede skrz pětiproudovku z každé strany na druhou stranu, když oni mají zelenou. Pokaždé se divím, že to ve zdraví přežil. Hlavně ani klasický cyklista, ani motocyklista, pokud vidí chodce, vždycky brzdí na poslední chvíli. A pak začne nadávat. 

Tak začínám hlídat čas. Pavlinka si dala pouhou hodinu a čtvrt na obchoďák velký jak fotbalový stadion a to v pěti patrech. Bludiště jako prase, navíc spojený s další podobnou budovou. Všude krámek na krámku, takže shopaholici musí plesat blahem. Mají hezké věci, relativně i pořádek. Nikde žádný smrad, když pominu cestu kolem WC,  kde je takový ten typický zápach říznutý pořádnou dávkou dezinfekce. Tak uvidíme s čím dorazí Pavlinka. Otevřel bych si sázkovou kancelář a bral sázky na to, že přijde s vytřeštěnýma očima na vrch hlavy s tím, že ještě neprošla ani půlku a že by potřebovala ještě minimálně hodinu, aby to doprošla. A pak zjistí, že vedle a naproti je to samé v bledě modré a jsme tu do večera.

Navíc je to blízko metra. Obchody jsou spojené i nadchodem nad silnicí. Na mostku nahoře leží žebrák. Před sebou hrnec a krabičku od léků a žebrá. Jakmile je míň lidí, tak si sedne, nacpe peníze do kapes a opět uléhá na svůj slamník a vypadá, že neumí chodit. Policajti šli kolem něj a nic, obešli ho jako kámen na cestě.

Všude je opět plno venkovních naháněčů, ale vevnitř nikdo neotravuje, ani nic nenutí.

Ještě jsem zapomněl jednu poznámku k Pavlince až přijde. Přijde s drobným zpožděním s tím, že nemohla najít východ a bude mít pravdu. Dostat se z toho obchodního bludiště je na zlatého bludišťáka.

Ještě info k tomu, jak jsme na ty obchoďáky přišli, protože nejsou v žádném průvodci. Nebo možná jsou. V mém jsem je našel, ale jako malou bezvýznamnou tečku, stejně velikou jako nějaké bistro. Ale díky vlastní poloze už vím, že ta tečka to je. Ale máme ještě jeden zdroj informací. Je to paní Lin, která je Číňanka, co se vdala do Čech. Posílá Pavlince tipy, kam zajít na dobré nákupy.

Mezi tím, co čekám na příchod Pavlinky, se zatáhlo.

Tak Pavlinka dorazila s dvouminutovým zpožděním s tím, že je to veliké, že ji to moc nezaujalo, že je to moc čínské, ale že potřebuje ještě půl hodinky, aby si to prohlédla naproti a pak pojedeme. Budeme muset, protože začíná krápat.

Tak nakonec to dopadlo jinak. Já jsem šel hezky procházkou kolem vody až do hotelu. Cestou nebylo nic, co by stálo za zmínku.

Pavlinka sedla na metro a jela na tržnici u muzea vědy a techniky, kde se jí to líbilo nejvíc, aby vyřídila nákupní objednávky.

Po návratu Pavlinky, která přivezla vyřízené objednávky, jsme šli na večeři. Pavlinka mi chtěla ukázat jednu restauraci, kde si člověk vybere všechno předem a oni mu to dají prohřát do vývaru. Člověk si vybere nudle, zeleninu, maso, sýr, vajíčka, prostě na co má chuť, donese to ke kase a podle vybraných ingrediencí zaplatí. Tak já to měl za 31 ¥ a Pavlinka za 24 ¥. Za chvilku to bylo prohřáté. Paní nám k tomu dala hůlky a řídké arašídové máslo. Všechno dohromady dalo výbornou chuť.