Po ranním budíčku našeho Bronislava a ranní kávě jsme se vydali kolem desáté MHD na letiště. Cesta proběhla bez problémů. Na letišti jsem naučil Pavlinku v Bille si dát teplou sekanou v housce.
Pavlinka byla neznámo proč lehce nervózní. Ona to zdůvodňovala tím, že nebude sedět se mnou. Tak jsme se šli odbavit, aby část stresu opadla. Odbavení v pohodě a díky zaplaceným zavazadlům jsme měli v ceně přednostní nástup do autobusu a de facto i do letadla.
Autobus se s námi po dlouhém čekání rozjel směrem k letadlu. Cestu nám zkřížila velká A380 z Dubaje a nějaké malé letadlo, takže jsme spolu s exkurzí, která si užívala pohled z druhé strany pojížděcí dráhy, čekali dalších pár minut, než letadla odjedou. Pak nás vyklopili z autobusu před letadlem. Pavlinka měla nástup zadními schůdky, takže byla v letadle hned, já klepal kosu na předních schůdcích, než se páni manažeři v prvních řadách usadí.
Vedle mě seděly dvě blondýnky, které se po krátkém zaspání změnily na dva sportovce, kteří plánovali pařby v Marrákeši.
Hladké přistání a už koukám, jestli Pavlinka už vystoupila. Zamávala ze zadního autobusu, takže jsem šel za ní. Přijeli jsme do haly a první, co na nás čekalo, byly oblíbené kartičky. Stejně jako v Číně, kartička je důležitá. Ani jeden z nás neměl tužku. Nakonec ji Pavlinka půjčila od pána, který opticky kontroloval vyplnění kartiček. Vyplnili jsme kartičky, šli do fronty na pasové oddělení. Tam nám kartičku sebrali, zapsali evidenční číslo a dali razítko do pasu a šli jsme do další haly. Zde byla směnárna a celní kontrola. Prošli jsme do haly, kde nebyl nikdo, ale venku za dveřmi čekali taxikáři.
Náš taxikář, který byl objednám, tam samozřejmě nikde nebyl. Pavlinka volala do hotelu, kde je a v ten moment přicházel chlapík s cedulí. Buď chrápal na parkovišti nebo právě přijel. Ještě jsme museli chvilku čekat, než mládenci se někoho nedočkali a šli jsme na parkoviště do auta. Zde mládenci studovali poškozené dveře vzadu na straně spolujezdce. Pak se dobrali toho, že ten, co pro nás přišel, bude řídit a vyjeli jsme do města.
Cesta byla klikatá, jeli jsme dokonce přes královský palác. Uličky byly užší a užší, provoz jeden velký chaos. Motorky zleva, motorky zprava, mezi tím cyklisté a pěší. Radost pohledět z pohledu spolujezdce. Pavlinka byla nervózní, že nás chce odvézt jinam, mě donutila zapnout telefon a podívat se do offline mapy, kde jsme. Naše ubytování mělo být pátá odbočka doprava. Když jsem Pavlinku uklidnil, že už tam budeme, řidič zastavil. Nikde žádná cedule, nikde žádný dům. Jen v odbočce, kde jsme zastavili, čekal mladík podobný herci, co hrál Freddieho Mercuryho.
Ten sympatický pán nás dovedl křivolakými uličkami až k ubytování. Ubytování ve starobylém domě je nádherné. Možná by to chtělo vymalovat, ale jinak super. Milý pán nám ukazuje pokoj, pak nám ukázal střechu, kde byl bar a bazén. Pokoj má topení a klimatizaci v jednom, takže malinko přitopíme. A sedíme na střeše, pijeme uvítací čaj, dostali jsme mapu a instrukce, kam jít.
Vyrazili jsme do víru velkoměsta. Dýchla na nás místní atmosféra a my šli křížem krážem centrem města. Na večerním trhu jsme si dali výborný ovocný džus a šli se dívat, co mají kde k jídlu. Pavlinka si dala šneky v pepřovém vývaru. Já si zapamatoval číslo 90, kam jsme se závěrem vrátili na večeři.
Večeře byla výborná a po v desáté večer začalo pršet, tak jsme se začali vracet domů. Cestou jsme hledali ceduli, která označovala naši odbočku z hlavní cesty. Když už jsme byli relativně daleko a nepoznávali jsme obchody, otevřel jsem offline mapy a nechal se navigovat k odbočce. Odbočku jsme vůbec nepoznali, ale jak jsme tam vlezli, všechno bylo jasné.
A to je z dnešního dne vše. Na mapě máme vyznačeno, kam všude se máme vydat, tak uvidíme.