Nutno na začátek podotknout, že člověk by měl před odletem vytvořit transparent, kde bude datum odletu o týden dříve, aby se všichni vzbudili. Ono by to stejně nepomohlo, protože ani lednové oznámení březnové dovolené nebylo pro některé lidi dostatečně s předstihem. Někteří to dotáhli tak daleko, že i přes avizovanou 14. hodinu byli překvapení, že už jdu. Rozloučení s kolegy pak muselo proběhnout ve značném poklusu.

Pavlinka byla doma o něco dřív a Gremlin vítal překvapen tím časem. Pak si uraženě sedl nahoru na linku a tvářil se nepřítomně. Sbalili jsme poslední věci do příručních zavazadel. Udělili jsme dětem poslední instrukce, rozloučili se s dětmi, donutil jsem Gremlina, aby se dobrovolně rozloučil a V pět odpoledne jsme šli na autobus. 

Jako tradičně jsme mu akorát zamávali a museli počkat na další. Cesta na metro i metrem byla v pohodě. Z nádraží Veleslavín jsme jeli jako sardinky. Už před příjezdem autobusu to tam vypadalo jak na nějaké demonstraci, všude plno lidí. Vypadalo to, že ani všichni nebudou moci nastoupit. Povedlo se. 

I přes anglické hlášení v autobuse, chtěl vedle mě stojící pár vystoupit na zastávce u parkoviště s krásným názvem Parking Holiday. Tak jsem je přibrzdil, aby dojeli aspoň na terminál 1. Asi by byli překvapení, jaký je to kousek pěšky. 

Na letišti v Praze už je to o tom, že si člověk dá kávu, koupí něco v Bille, pokouká, co kde vymysleli nového. Musím říct, že ten Mekáč byl cenově zajímavější a káva chutnější, jak nyní v KFC. Dali jsme si prvně čaj. Pavlinka ho šla objednat, já čekal u tašek. Na to, že tam nikdo nebyl, tak čekala dlouho. Inu, než se uvaří čerstvá voda, tak to chvilečku trvá. To by člověk i chápal. Když jsem šel následně pro dvě kávy, zjistil jsem příčinu toho trvání. Problém vytvářely dvě slečny, které měly na starost přípravu a výdej. Něco se jim ztratilo, podle gestikulace to byla snad nějaká obracečka něčeho, a ony chuděrky tam pobíhaly sem a tam a hledaly a povykovaly po sobě a káva nikde. 

Dali jsme si kávičku a šli procházkou na terminál 1 a obratem přes Billu na terminál 2. Koupili jsme si spoustu dobrot, které teď leží zavřené nahoře v přihrádce. 

Celní a pasové odbavení proběhlo v klidu. Byl jsem vybrán náhodně k osobní prohlídce, pan celník zkontroloval, zda v gumě od tepláků nemám nějaké drogy a protože nic nenašel, mohli jsme pokračovat dál.

Nažhavené prodavačky ve free shopu, kam jsem se vyrazil navonět, stály u každého regálu. V mém vyhlédnutém regálu nebo respektive před ním dokonce nažhavené a zároveň znuděné prodavačky hrály parfémovou válku tak, že každá držela v ruce sprej a stříkaly s nimi po sobě. Smrad, jak u starý báby v kufru. Jedna vůně přes druhou. Když jsem chytil svou oblíbenou značku, boj náhle ustal a jedna bojovnice mi nabídla svou pomoc. Pomohl jsem si lstí, že se chci rozhodnout, kterou vůní si vybrat, mě nechala na pospas osudu a šla připravovat další útok na stejně bojovnou kolegyni. 

Došli jsme až k východu C2, kde už stála fronta jako hrom. Nechtěl jsem být prudič a vystát vzorně frontu, ale při otázce na kouzelnou kartičku, Pavlinka zavelela k přesunu do té lepší fronty pro VIP. Kouzelná kartička je stříbrná karta, která je sice už 6 let prošlá, ale na frontě a ve frontě se detaily neřeší. A tak jsme byli v tu ránu v troubě před letadlem. 

Nástup do zatím poloprázdného letadla byl plynulý, takže jsme zapluli do sedadel, kde je velmi málo místa na nohy, takže v kolenou mám vytlačené sedadlo přede mnou. Letadlo se zaplnilo do posledního místa, mezi tím Filip zjistil, že letadlo je stejně staré jak naše auto, takže doufám, že poletí stejně dobře, jako náš zelený lev.

Na svačinu byla výborná houska se šunkou a parmazánovou pomazánkou a nějaké to pití. 

Z Prahy jsme odletěli na čas směrem na sever, ale protože je Paříž spíš na západ, počítám, že jsme někde u Mělníka museli odbočit.

Pavlinka si spokojeně čte. Zatím nemá pocit, že by letěla na dovolenou, ale při přistání v Hongkongu se cestovní euforie dostaví.

Tak ještě to není konec letu z Prahy. Pavlinka si dala víno v plastové lahvičce, aby se skleněná nerozbila a celé si ho díky hledání knížky v kabelce vylila do klína a na kabelku, takže z vína neměla nic.

Přistáváme v Paříži.