Ráno byla bouřka, takže nám to usnadnilo volbu. Sedli jsme na metro a jeli rovnou na letiště pro auto.
Na letišti jsme nasedli na bus, který nás odvezl do půjčovny. V půjčovně byl milý pán, který nabízel různá zvýhodnění a my si vybrali jako obvykle. Základní pojištění a asistenční službu, pro případ, že by se něco stalo. Za $60 nekup si klid, když paradoxně prodloužení vrácení o 4 h stojí $10.
Auto jsme dostali přidělený. Subaru 4x4 v bílé barvě, rok 2019 a nalítáno 8500 mil. Takže skoro nové auto. Označili jsme si preventivně všechny škrábance, i když díky pojištění se na to nehraje. To by musela být viditelná rýha. Ale jistota je jistota.
Zapnul jsem navigaci a vyrazili směr Milwaukee. Cestou kolem metra nás napadlo, že budeme nedaleko Café Prague, kde byl Pohlreich. Takže Pavlinka naladila svou navigaci a jeli jsme tam.
Sedli jsme si, dali kávu a jako náhodou přišla paní majitelka Milada. Dali jsme se do řeči a nestačili jsme se divit. Pavlinka ji říká, že Amy Winehouse už tu nepracuje. A paní šéfová začala vyprávět, že ji zabil ten Polák, co u ní vařil. Ten den prý utekl do Polska a Polsko ho nechce vydat ke stíhání. A kuchař Ondra prý zemřel ve spánku, asi se po nějakém alkoholovém dýchánku udusil zvratky. Koukali jsme jak z jara. Takže personál má komplet nový, všechno Poláci.
Po kávě jsme šli nakoupit naproti do Dollaru a jeli jsme směr Milwaukee. Vypnul jsem placené úseky, takže jsme jeli takovou D1. Ale šlo v to. Až na malou zácpu v Chicagu to jelo plynule.
Dojeli jsme do další zastávky. Kdo by hádal outlet, vyhrál. To už nebyla analýza cen, to byla inventura zásob u Tommy Hilfiger. Pavlinka zbožňuje jeho sortiment, takže se tam ponořila mezi regály a hledala a nakupovala. Já čekal na lavičce před krámem. Pavlinka z toho až dostala horečku, jak ze všeho byla rozrušená.
Když dobře nakoupila, vrhla se do dalšího krámu, jak důvěrně říká, do Viktorky. Nebudu zde vypisovat seznam všech krámů, ale postupně za ta léta už víme kam a pro co, takže bloumání po ostatních krámech odpadá. Po všem tom nakupování jsme šli na jídlo do food courtu a tam jsme se najedli až k prasknutí každý kolem $10. Pavlinka nedojedla, jak ještě někam spěchala na inventuru. Protože jsem věděl jméno a směr, nebylo to složité. Zábavnější bylo, že jsem šel tak nějak na pohodu, tu a tam jsem postál, že mě něco zaujalo. A pokaždé Pavlinka za mnou a míří přede mě. Ona entlovala od jednoho krámu k druhému. Až jsme došli na konec outletu. Bohužel nebyla žádná zkratka, takže jsme museli jít celým outletem zpět. To by člověk nevěřil, jak je to dlouhá procházka.
Došli jsme k autu a pokračovali dál do druhého outletu cestou. Tam se Bůh 2x smiloval. Poprvé, že v neděli zavírají všechny krámy v 7 h. a my přijeli zhruba 15 minut před. Standardně mají do 9 h. Do toho se mi podařilo zabloudit v areálu, takže i přes výhrůžky a spílání Pavlinky se mi podařilo vyjet zpět na dálnici a udělat si tak 5 mil zajížďku. A druhé smilování bylo, když se Pavlinka snažila uplatnit lednový vypršený kupon na 20%. Protože bylo před zavírací dobou a zaměstnala prodavače nějakým flekem na svetříku. Dostal jsem na celý nákup asi 25% slevu, protože původní cena byla $133, po slevě nějakých $95. Za čtvery značkový kalhoty je v to fajn cena.
Takže jsme se sbalili a jeli do hotelu nedaleko. Pokoj máme v prvním patře a koukáme na letiště v Milwaukee. Naplánovali jsme cestu na zítra, tak snad bude vše podle našich představ.