Dnešního rána jsme se probudili do letního slunečného dne. Po snídani jsme nedbali návrhu recepční, která tvrdila, že nejlepší cesta do města je s Uber nebo Lift. Nastavil jsem do navigace něco poblíž Old town a jeli jsme. 

Chvílema to u nájezdů na dálnici nebo u sjezdů stálo, ale po půl hodince byl náš cíl - Stadion po pravé straně a byla tam i benzinka, takže jsme vzali benzín. Nastavili jsme na navigaci Old Town a už jsme jeli. 

Našli jsme to úplně v pohodě a světe div se, parkování zdarma. U toho bylo pár baráků a muzeum ve stylu divokého západu a zastávka autobusů hop on hop off a vzadu nádraží a tramvaj kolem letiště a de facto kolem celého města do přístavu. Tak jsme si koupili celodenní jízdenku, protože už při druhé cestě se zaplatila a než jsme stihli jízdenku pořídit, byla tu tramvaj.

Revizoři právě vyváděli tlustou špinavou bezdomovkyni bez jízdenky, zkontrolovali naše právě zakoupené jízdenky a už to jelo do města. Pár zastávek a byli jsme v přístavu. Tam jsme koukli na válečné i historické lodě z venku, koupil jsem si opalovací krém, protože slunko pere jako blázen a příjemně pofukuje, takže je třeba se namazat.

Šli jsme zpátky na vlak a chtěli jet dál oranžovou linkou víc do města. Měla jet za 5 minut, ale nepřijela a další přijela až za 15 minut a odjížděla přesně podle jízdního řádu dalšího odjezdu. Ještě to v ní divně hrkalo, škubalo, na jedné zastávce se to nechtělo ani rozjet. Rozhodli jsme se, že se necháme povozit městem. To jsme netušili, co všechno uvidíme. Viděli jsme celé San Diego dokola a kdyby nás to napadlo dřív, tak jsme mohli jet k mexickým hranicím. Ale tam jsme byli včera. Ve městě to vypadlo standardně americky. Sotva jsme opustili centrum, ulici obsypaly stany bezdomovců, tzv. sestanovců s adresou San Diego, 12 West street, 25. modrý stan po pravé straně. Bál bych se tam jít ve dne i v noci. Ne že by mi někdo ublížil, ale abych něco nechytil. Ale i to je určitá tvář Ameriky. Tramvaj pokračovala dál ve své jízdě a spíš než cestu městem to vypadlo na výlet příměstským vláčkem někam na periferii. Myslím, že v této části žádný Evropan ještě nebyl a můžeme to prohlásit za objevené další území Evropany. Bylo vidět, jak je sucho, jak jsou vyschlé kanály, kudy asi možná teče voda standardně nebo je to svod pro dešťovou vodu z širokého okolí. Když jsme míjeli veliký hřbitov, resp.vlak jím projížděl skrz, prohlásil jsem, že to jsou ti, co tam zemřeli na nudu. Po dlouhé třičtvrtěhodince jsme dorazili do přestupní stanice na zelenou linku a už jsme pelášili zpátky do Old Townu. Cestou nás zaujala restaurace nebo spíš čínské bistro Panda, kde jsme si dali výborné jídlo.

Čekání na další tramvaj nám zpříjemnila nějaká Free wifi, že nám málem ujel vlak, takže jsme už nestihli přejít přes koleje, ale museli jsme utíkat až na přechod a tam přejít. Stihli jsme to, ale o fous.

Další veselý kousek se povedl Pavlince. Znalá českých sjezdovek, rozhodla se celodenní jízdenky prodat za polovinu dalším zájemcům. Během ani ne 10 minut prodala obě a já to nazval Jízdenky s příběhem. Ona koupila každou za 5 plus 2$ a prodala za 4$ každou a ještě poradila kam na ní můžou jet. 

Prošli jsme si v klidu zbytek Old Townu, nasedli do auta a vyrazili směr Yuma. 

Cestou jsme udělali zastávku v Outletu. Koupil jsem si dvoje kalhoty a šel jsem si sednout do KFC na wifi a bezedný kalíšek. 

Pokračovali jsme dál přes hory s výškou přes 4000 stop. Za horama byla rovná nekonečné dlouhá dálnice, takže stačilo nastavit tempomat na 70 mil a tradá. Cestou byly 2 větší opravy, ale jelo se v jednom širokém pruhu 60 mil za hodinu, prostě paráda. Tady člověk pozná pravou výhodu tempomatu. Stačí držet volant a koukat do dáli.

Do hotelu jsme přijeli kolem půl sedmé, ale je zde už o hodinu víc, takže půl osmé. Vynosili jsme všechno nahoru do pokoje a šli na půl hodiny do vířivky. Měla 40 stupňů, vzduch kolem 30, takže to nebylo úplné osvěžení, ale bylo to boží.

Úplně největší zápis dne bylo, že jsem zjistil, že mám úplně zbytečně dvoje tepláky. Zítra se budou v těch 33°C ve stínu budou náramně hodit. Škoda, že jsou úplně nové a nemůžou ukončit svou misi zde v Americe, jako to udělala vybrána stará trička, ponožky a spodní prádlo, která místo v pračce končí v koši.