Dnešní ráno nás probudila zima, neboť jsme si zapomněli na noc zapnout topení. Ale o to víc jsme se těšili na snídani, protože konečně hotel, kde mají vafle. Velké teplé kulaté, co si je místní namažou máslem a polejou javorovým sirupem. Dali jsme si vše, co měli v nabídce. Cereálie s mlíkem, vafli s jogurtem, kafe, čaj a džus. Po snídani jsme zabalili a vyrazili směr Grand Canyon. Navigace nechtěla cestu najít, protože na cestě byl placený úsek, který my jsme měli z nabídky vyloučený. Čekal jsem nějakou dálnici, ale jednalo se o prostor národního parku, ale o tom až později. 

Přestože jsme bydleli u dálnice, dálnice jsme si užili už jen kousek, protože naše cesta se ubírala klasickou širokou silnicí mezi ničím. Takto jsme dojeli v klidu a v pohodě na místo, kde odlétají helikoptéry nad Grand Canyon a možná to bylo i letiště pro malá letadla. Každpoádně za ty peníze jsme nikam neletěli, ale dali jsme si v klidu svačinku. Ono to vypadá, že jsme bydleli za bukem, ale ono to bylo něco přes 120 km a člověk ještě musí počítat, že to není žádná dálnice. Jediná obrovská výhoda je, že to je přímá rovná silnice.

Po svačince jsme se posunuli o nějaký kilometr dál do vesnice, která už připomínala turistický ruch, ale stále to ještě nebyla součást národního parku. Chtěli jsme koupit známky na pohledy, co už jsem napsal v LA, ale nenašli jsme poštu, aby jsme je poslali. Známky neměli, ale odkázali nás na poštu v parku. 

Když jsme vylezli ven, viděli jsme, jak nějaký řidič přehlédl obrubník, autem ho přeskočil, povalil značku a zmateně odjel. 

Když jsme odjeli směrem k parku, viděli jsme vzadu autobus s reklamou parku a všude kolem byly směrovky na nějaké parkoviště a i světelná cedule psala něco o přeplněném parkovišti. Chvíli jsme váhali, jestli jsme neměli auto odstavit a jet busem, ale bylo pozdě, před námi se objevil vjezd do parku a auta ve čtyřstupu. Počkali jsme si asi 10 minut, než na nás přišla řada, zaplatili za auto 30$ a jeli jsme dál. Pro zájemce, cena za jednotlivý vstup bez auta byl 15$ za osobu. Takže úspora nula, ale auto v parku se následně ukázalo jako veliká výhoda.

Pokračovali jsme několik km, než jsme narazili na centrální parkoviště, které mělo všechny 4 sekce z 99% plné. Přesto jsme ještě jedno místo našli, zaparkovali, vzali si vše potřebné a šli pátrat po vstupu do Grand Canyonu. Našli jsme půjčovnu kol, viděli odjezdová stání autobusů. Když jsme vlezli do informačního centra, viděli jsme popis, který říkal podle času, co se dá stihnout. Tak jsme začali přesně podle návodu a šli na hlavní vyhlídku. Pohled to byl úchvatný. Fotili jsme, co se dalo. Slovy se to nedá popsat, protože velká čeverná díra do země by to hanila. Ale k tomu později. Z této vyhlídky jsme jeli autobusem jednu zastávku do muzea, kde bylo podrobně vysvětleno, jak se to stalo. My, co sledujeme naučné pořady, jsme už teorii znali, takže víme, že tam bylo moře vody a to jednoho krásného dne odteklo pryč a zůstal tento kaňon. Ono je to malinko složitější, ale zájemci najdou přesné detaily na internetu. Z tohoto muzea jsme se vrátili busem zpátky k informačnímu centru a aniž bychom vystoupili, jeli jsme na další vyhlídku - Yaki view. Další nádherná panormata s Grand Canyonem v hlavní roli. Počkali jsme na autobus, co nás dovezl zpět k autu, sedli jsme do auta a jeli na poštu. Celou dobu jsme jeli tak nějak z kopce a mezi lesy jsme objevili tento centrální market s poštou a velikým obchodem, kde byla WiFi. Tak jsme se spojili s rodinou, nakoupili si na svačinu nějaké dobroty, Pavlinka ještě koupila poštovní známky na pohledy. Poseděli jsme, posvačili a jeli ještě z kopce dolů do vesnice s příznačným názvem Vesnice. Zde odjížděly vlaky neznámo kam. Zrovna tam žádný nebyl, ale vypadalo to tam jak na divokém západě a u parkoviště byly hotely a restaurace a v podstatě hned za nima další nádherné výhledy na Grand Canyon. Člověk mu prostě nikde neuteče. 

Šli jsme zpátky do auta s tím, že už pojedeme do hotelu. Nadšenci se těšili na západ slunce, který dneska stejně končil v oparu. My jsme dali do navigace směr hotel a jeli jsme. Cestou jsme narazili na Grand view a to jsme si nemohli nechat ujít. Tak jsme si užili kaňon zase z jiné strany. Pak už jsme nechtěli žádné zastávky a jeli jsme z parku pryč. 

Cestou jsme ještě narazili na jedno krásné view, které se potažmo týkalo kaňonu taky. Byl to kaňon řeky Colorado, který tam vytvořila voda. Bylo to přímo u silnice, takže jsme jen přizastavili, udělali pár fotek a pokračovali dál. Měli jsme před sebou dvě a půl hodiny cesty. Po cestě jsme viděli nádhernou scenerii rozpadajících se kopců, kopce kulaté jak homole, kopce ostré z kamení, v podstatě skálu jako zeď na celém obzoru. Všechno při západu slunce hrálo červenými barvami. My jsme přemýtali, jak se dá žít v tomto nehostinném prostředí, když jsme viděli spousty domečků, mobilních přívěsů v zahrádkách. Asi je to pro lidi, co mají rádi prostor kolem sebe, příp. život za nízkých nákladů v nějaké komunitě. 

Po chvilce cesty jsme přizastavili na wc a kafe a jelo se tahem dál až do Lake Power, kde máme ubytování. Ubytování je v pohodě, jen nejde nikde v okolí Wifi, kterou potřebujeme pro další ubytování. Takže jsme si dali večeři a šli pěšky zkoušet do okolí, jestli se nechytíme, ale nepovedlo se. Takže jsme museli ve finále do 4 km vzdáleného Mc Donaldu, kde to nebyla taky sice žádná sláva, ale ubytování máme a můžeme jít v klidu spát.