Máme tu neděli a ta je od slova nic nedělat. Takže my jsme po ranní snídani, kdy v nabídce byla vajíčka natvrdo už oloupaná, ale nebyla v hotelu špetka soli, kromě naší vlastnoručně donesené z McDonaldu, odjeli směr velké jezero zvané Lake Powell. 

Cestou jsme viděli malou přehradu s elektrárnou a most přes řeku. Po několika mílích byla odbočka na vyhlídku na část jezera. Tak jsme fotili a vyhlíželi. Počasí nám přálo. Chtěli jsme se ještě podívat do přístavu, ale nechtělo se nám platit zbytečně vysoký poplatek za to, že se koukneme a hned zase půjdeme.

Pak jsme se museli vrátit do městečka Page, kde jsme spali, protože naše další cesta vedla na opačnou stranu. V Page jsme udělali nákup na cestu a vyrazili na 120 km vzálenou Monument valley, což by se dalo jako údolí monumentů.

Cesta byla v pohodě, dalo by se říct furt rovně a doleva. Cestou jsme fotili různé malé průrvy a kaňony a skály. Až jsme dojeli ke vstupu do parku. Vstupné bylo 20$ a zahrnovalo jízdu samotným údolím. Jak nám řekla snad první otrávená bába v budce, dojedete na parkoviště a za ním po červené. Tak jsme dojeli na parkoviště, rozkoukali jsme se a šli jsme do auta a vyjeli po stopách všech předchůdců fotit monumentální skály ze všech stran.

Okruh to byl udělaný hezky, cesta prašná, místy až moc hrbolatá, jet se dalo jen 15 mil za hodinu, takže skoro krokem. Strávili jsme tam zhruba dvě hodinky, než jsme se dohrabali zpátky na parkoviště včetně svačinky s nádherným výhledem.

Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme na tři a půl hodinovou cestu do naší další cílové destinace Bicknell, což má být blízko dalšího národního parku.

Cestou jsme narazili na problém, že naše cesta měla být úzkou šotolinovou cestou vzhůru někam do hor, takže jsme udělali otočku, vrátili se na hlavní a udělali si zhruba hodinovou zajížďku, ale s tím, že jsme jeli rychle a pohodlně. Cestou jsme udělali zastávku na benzince na kávu, tak jsem prozíravě doplnil nádrž, protože tím mi odpadla jedna velká starost, protože další benzínka byla až po 200(!!!) km! Neuvěřitelné. Dá se říct, že na silnici 95 jsme potkali snad víckrát most přes řeku, jejíž jméno mi momentálně vypadlo, jak nějakou obydlenou oblast. Dokud bylo vidět, tak jsme jeli kolem bílého kaňonu. Jakmile všechno upadlo do tmy a svítil jen měsíc, tak to bylo jak na trenažéru. Člověk nic neviděl, jen silnice, zatáčky a asi 100km mi do zpětného zrcátka svítilo auto, které se za mě pověsilo a jelo s náma.

S úlevou jsme našli motel, paní majitelka měla nachystanou obálku se vším a komunikovala po telefonu. Pokoj je prostorný a krásně vytopený. WiFi jede pomalu, ale jede. Pavlinka bookuje hotel v Las Vegas. Zase je posunutý čas o hodinu, takže jsme už jen plus 7 hodin proti ČR.