Ráno to vypadalo, že bude pršet. Dokonce i recepční to tvrdil. Nikam jsme nepospíchali. Pavlinka donesla z recepce snídani a kafíčko. Udělala mi horkou čokoládu. Takže člověk nemohl být jinak než pozitivně naladěn. Vyladili jsme podle venkovní aktuální teploty oblečení, což bylo tričko, mikina a ještě podzimní bunda a šli jsme na trolejbus číslo 30, který nás provezl tou nejdůležitější částí San Francisca. Dojeli jsme až na Union Square, což je takové nějaké pomyslné Downtown, jak říkají místní. Ve Visitor centru jsme si ověřili informace ohledně jízdenek a šli až k tunelu, který vede do čínské čtvrti. Nutno podotknout, že jednorázová jízdenka stojí 2.50$ a platí tři hodiny. Záleží, jak navíc řidič tu jízdenku utrhne, protože nám platila až do čtyř odpoledne. 

Popojeli jsme jednu nebo dvě zastávky do čínské čtvrti, která byla na kopci a dali si v jednom bistru oběd. Po obědě si Pavlinka ještě koupila hruškové amarouny a šli dál směrem k přístavu. Bohužel se nám do cesty naskytl pohled směrem nahoru k rozhledně, takže jsme šlapali strmou ulicí vzhůru k ní.

Když jsme vyfuněli nahoru, rozhlédli se do všech směrů, udělali fotky, vydali jsme se stejnou a následně ještě strmější ulicí dolů do přístavu na Pier 33 pro vstupenky na Alcatraz. Jaké bylo naše nemilé překvapení, že nejbližší možný termín je v úterý a my jedeme v pondělí další štaci. Bohužel ani lísteček dřív. Pavlinka se snažila něco chytit na netu dřív, ale nepodařilo se.

Z Pieru 33 jsme popojeli jednu zastávku do Pier 39, kde bylo plno lidí, obchodů se suvenýry a atrakcí. Vzadu se na pontonech váleli tuleni a přestože jim nikdo nebránil v odchodu, nikdo nikam nezdrhal a všichni se líně tulili. Kolem lodě, lidí, hluk a oni spokojeně relaxovali.    

Z Pieru 39 jsme šli znovu na tramvaj a jeli na konečnou, což byly zhruba 3 zastávky. Ač se zdá San Francisco veliké, je to všechno na ploše několika kilometrů čtverečních. To jsme zjistili až posléze. Z konečně jsme se přesunuli do muzea námořnictva. Jen do neplacené části, protože v té placené byl vstup do lodí, což nás nelákalo, jelikož Pavlinka je smutná, že se asi nedostaneme na Alcatraz a mě pálily oči, jelikož začalo pálit slunko a my si nevzali ani jeden sluneční brýle. To byl impuls, abychom našli v blízkosti zastávku třicítky a vrátili se do hotelu. Našli jsme ji o dva bloky dál a protože nám končila platnost jízdenky, honem jsme jeli zpět. Trasu zpět jsme znali a zjistili jsme, že jsme pár zastávek od hotelu, takže jsme jeli necelých 10 minut.

Vylezli jsme z trolejbusu a zamířili do prvního krámku, kde jsme si koupili dvě piva. Zapomněl jsem napsat, že před výstupem na rozhlednu jsme viděli krámek nějakého Itala, který prodával Plzeň v lahvích. Ale zpět do krámku, resp.z krámku jsme šli už opravdu jen kousíček a byli jsme v hotelu. Pavlinka posvačila, dali jsme si ta dvě vychlazená piva, vzali jsme si sluneční brýle a šli procházkou na Lombard Street. Logicky, když jsme si vzali brýle, sluníčko přestalo svítit. Šli jsme krpál nahoru, protože jinak se těm kopcům nedá říkat. Ani auto se nerozjede, aby si do kopce nehráblo. Když jsme vyfuněli nahoru, byli jsme v horní části oné známé klikaté ulice zvané Lombard Street. Ta ulice je dlouhá jak tejden, ale tenhle kousek je nejznámější.

Nelituji rozhodnutí, že jsme šli pěšky, protože na projetí té ulice se stojí fronty ze všech směrů. A my to sešli v pohodě po schodech mačkajíce se s ostatními turisty, ale bylo to výrazně lepší, než čekat v autě na tříminutovou jízdu krokem z kopce cik-cak. Na to byl větší zážitek sekvojový park. 

Přišli jsme na pobřežní promenádu a chtělo se nám na wc. Chtěli jsme jít do jedné burgrárny, ale stála tam fronta až ven a všichni čuměli dovnitř. Tak jsme si mysleli, že nějaká celebrita, ale na stole stál černoch a něco pokřikoval. Co, to nevíme, ale pak jsme ho potkali venku a tam bylo furt plno. Tak jsme chtěli jít na wc do Visitor centra, ale měli už zavřeno. Tak jsme vlezli do první hospody, jak to bylo akutní. Poté jsme šli procházkou směrem k Pieru 33, ale zhruba v půlce jsme narazili na Seven Eleven, koupili si večeři a šli procházkou zpět do hotelu. Zase krpál nahoru, pak po schodech dolů po ulici Chessnutt (lískooříšková) až skoro k hotelu. Koupili jsme si dvě piva na dobrou noc, takže dáme pivko a sprchu a půjdeme koukat na Rodinku a pak spát.