San Francisco - druhý den

    Dnešní ráno začalo jako obvykle snídani a přípravou na celodenní procházku městem, resp.jinak, měl to být výlet třicítkou trolejbusem na konečnou. Pavlinka šla hrát hru na smlouvání s panem majitelem hotelu, protože ceny v okolních hotelích spadly níž, než jsme platili my. Ještě před tím totiž zarezervovala Alcatraz na úterý dopoledne, takže místo v pondělí pojedeme až v úterý. Nějak nám to nevadí, SF je nekonečné. Ale vyhrál pan domácí, takže se budeme muset přestěhovat.

    Jdeme na trolejbus a míříme směrem ke Golden Gate. Zastávku, kterou jsme původně chtěli vystoupit, jsme o jednu přejeli. Pavlinka v o málo lepší náladě klepe kosu. 

    Prošli jsme si přístavní park. Vzadu jsme narazili na muzeum umění.

    Pak jsme šli na autobus, který nás měl dovést do Twin Peaks. Místo toho jsme objevili autobus 28, který jel přímo k mostu. Jelikož jsme nastoupili na opačnýsměr, skončili jsme zpátky za hotelem, aniž bychom to plánovali. Přestoupili jsme na opačné straně, projeli známou části a tunely se dostali až k patě mostu. Naprosto bez problémů s parkováním a čímkoliv jsme si prošli výstavu k mostu, koupili si kafe a vyšli pěšky na most. Zhruba ve třetině mostu Pavlinka prohlásila, že je jí strašná zima a šli jsme zpátky na autobus.

    Jel za chvíli a pokračoval dál ve své cestě směrem na cíl naší mise Twin Peaks. Cestou jsme viděli park u Golden Gate, viděli jsme další část města, ale Twin Peaks nikde. Pavlinka, když jsme vyjeli z mapy zahlásila výstup. Bohužel o zastávku dřív, než by bylo třeba, takže jsme se tři bloky prošli. Nebyla to žádná tragédie, ale bylo chladno. Došli jsme na křižovatku, kde se 28 kříži s linkou L, která vede do města. Částečně po povrchu jako tramvaj a v centru jako  metro. Jeli jsme až na zastávku Civic plaza. Zde jsme viděli radnici, muzeum asijského umění. Koupili jsme si čerstvé mandarinky na svačinu nebo možná spíš lépe řečeno z pohledu času, na oběd.

    Od radnice jsme šli na Market Street ulicemi plné feťáků a bezdomovců. Takový trošku Bronx. Nikdo si nás nevšímal, ale typické předávání zboží nebo rozepínání kapsy u bundy, ruličky bankovek v ruce apod. nás jen v našem názoru utvrdilo. Hlavně, aby nikdo nic neviděl, hlavně nenápadně.

    Šli jsme dál až do míst, kde jsme byli už včera, na otočce cable caru. Tentokrát jsme nešli nahoru, ale dál po Market Street až na ulici Grant, kde jsme odbočili, abychom došli až do čínské čtvrti z jiné strany než včera. Zde nás zaujala značka na zemi, která má za úkol provádět turisty po nejvýznamnějších místech města. Zde umocněno cestou do kopce a z kopce, takže člověk musí optimalizovat trasu, aby si moc nezašel a nemusel funět do kopce nebo ničit kolena z kopce. 

    V čínské čtvrti se nám povedl husarský kousek, bohužel nevím, jestli by to nemělo být v uvozovkách, protože je to asi spíš k pláči. Čas oběda byl už dávno za námi a Pavlinka měla hlad. Já se těšil na Burger, ale Pavlinku zaujal pohled na running sushi v podobě lodiček plovoucích korýtkem s vodou spojené do nekonečného řetězu za sebou. Měli sympatickou nabídku sushi menu za rozumnou cenu. Tak jsme šli dovnitř. Menu mělo čtyři chody. Já nejsem takový fanda sushi, ale vybral jsem si z nabídky kuřecí teryiaky jako menu. Donesli nám výbornou polévku s mořskou řasou. Pavlinka měla jako druhý chod neloupaný hrách a k tomu 2x 4 kousky sushi. Moc jí to chutnalo. Já dostal zelený salát a rýži s kuřecím masem na grilu, rýži a hrachové lusky. Takže jsme to s chutí snědli a šli platit. Bohužel částky byly bez DPH a když si paní rovnou započítala spropitné, byli jsme na 27$ ani jsme nemrkli. Nejde o ty peníze. Bába, co nás obsluhovala, byla protivná jak noc, takže pokud by si to spropitné nezapočítala, tak by dostala prd a hlavně jsme se šli dojíst o dva vchody dál za třetinovou cenu daleko lepšího jídla. A paní, co nás obsluhovala byla milá.

    Po jídle jsme šli dál a šli jsme směrem k muzeu cable cars. Přišli jsme 15 minut po zavíračce, ale aspoň víme, kam máme jít zítra. Byla to samozřejmě cesta do kopce, ale jak jinak. Vyšli jsme ještě kousek nahoru a pak už jen po rovince, po vrstevnici a případně z kopce.

    Došli jsme až do hotelu. Na pokoji zjistila Pavlinka, že se na zítra uvolnily lístky na Alcatraz, tak jsme ještě houpli do auta a jeli to do přístavu 33 to vyměnit. Jako zkušení mazáci bez navigace. Naprosto v pohodě a bez problémů tam i zpátky. Tam podle trolejí, zpátky podle původní pěší procházky. Lístky máme výměněné, takže zítra naložíme věci do auta, odčekujeme se, jak tady říkáme vrácení klíčů od pokoje, necháme auto tady, půjdeme na Alcatraz a do muzea cable cars a pak se vrátíme pro auto a pojedeme dál.

    Ještě vtipná poznámka na závěr. Dneska jsme byli vybaveni slunečními brýlemi a slunko nevylezlo, Pavlince bylo ráno relativně teplo, tak si nebrala bundu a byla kosa jako hrom. Tady se prostě správně vybavit na výlet, aby toho člověk nenesl málo nebo moc je nemožné.