Neděle ve Stockholmu

    Třetí den ráno je stejné jako ty předchozí. Zhruba i v podobný čas vycházíme ven. Jdeme dnes na druhou stranu podívat se na bývalý parní výtah a nejkrásnější vyhlídku ve Stockholmu.


    Prošli jsme staveništěm, protože se zde staví asi nové koleje pro metro a vlaky. Všechno perfektně značené, všude okénka, aby bylo vidět, co se na stavbě děje. Šli jsme přes most na další z ostrovů. První naše cesta vedla do Lidlu vrátit prázdné plechovky od piva. Bohužel přístroj byl pokažený, takže jsme museli do obchodu naproti. Je zajímavé sledovat ceny mezi jednotlivými obchody. Lidl kilo nových brambor 9.90 SEK. Tento obchod 14.90 SEK za ty samé brambory. Vrátili jsme plechovky a šli dál podle mapky červených hopíků, jak říkáme autobusům Hop on hop off. V jedné z bočních uliček bylo vidět, že tam je vyhlídka. Tak jsme tam šli. Odtud bylo skutečně krásně vidět na záliv se zábavním parkem a pod námi bylo muzeum fotografie a přístaviště zaoceánských parníků. U vyhlídky byly staré dřevěné schody nahoru, kde se mělo pak přímo dojít k plošině s výtahem. Pavlince se to nezdálo, tak jsme zvolili jinou cestu kolem starého divadla. Pod plošinou byly schody nahoru i dolů, takže jsme už jen vyšli kousek nahoru a byli jsme tam. Z plošiny byla hezká vyhlídka přímo na stavbu. Po krátké prohlídce jsme se vydali na druhou vyhlídku, která nebyla u hopíků značená, takže Pavlinka z počátku nechtěla vůbec tam jít, že to není ten správný point of interest. Naštěstí se ukázalo, že vyhlídka je fakt krásná.
    Cestou k ní jsme šli kolem domu, kam se chodí po mostě, aby se tam člověk dostal.


    Na vyhlídce se začalo zatahovat a začalo krápat, tak jsme se nejkratší cestou vydali zpět na ubytování, abychom to nejhorší přečkali, vzali si případně lepší oblečení a vybavení proti dešti a mohli znovu vyrazit do ulic velkoměsta.
    Na ubytování jsme si jak stáří mazáci uvařili kávu, pojedli sušenek a počkali, až přestane pršet.
    Vzal jsem deštník jako záruku počasí a šli na hlavní nákupní třídu. Ulice byla dlouhá a plná lidí. K jejímu konci už lidí ubývalo a my došli až k observatoři, která již dávno neplní svůj účel. Zde jsme si dali malou pauzu a vyrazili zpět do víru velkoměsta. Jenže jinou ulicí než byla ta předchozí. Když jsme viděli tunel, rozhodli jsme se, že si naši cestu zpestříme nebo aspoň já to tak viděl.


    Došli jsme ke knihovně, která původně v plánu nebyla. Ale z venku vypadala moc hezky.
    Za rohem jsme zjistili, že je nám místo povědomé a šli spíš po paměti. Došli jsme jak mazáci ke druhému Lidlu. Udělali jsme nákup a šli další ulicí dolů, abychom zjistili, že jsme podruhé u knihovny. I navigace někdy nenaviguje tou nejkratší cestou. Protože se pořádně rozpršelo, využili jsme nedaleké obchodní pasáže ke skrytí před deštěm.
    Po krátké přestávce jsme se vydali nejkratší cestou zpět na ubytování. Když jsme se dostali do starého města přestalo pršet a v zálivu byl opar. GPS napočítala krásných 14 km procházky za celý den.