Ranní vstávání nám nedělá dobře. Tak jsme se vyspali do růžova. Po rozhalení závěsů na okně jsme nevěděli, na jaké počasí se připravit. Teplo, zima, déšť. Vypadalo to na všechno a na nic. A tak jsme na sebe něco hodili, zbytek hodili do tašek a batohů a vyrazili směr zastávka metra, protože tam bylo značené na mapě Tesco. Mapu samozřejmě nikdo nevzal, takže jsme věděli prd, kde to je přesně. Cestou se nám připletl do cesty Hulyas Caffé.

Jelikož do dálky svítilo slovo Breakfest, volba byla jasná. Při vstupu na nás dýchla ta správná atmosféra bufetu 3 cenové. Paní Inka v zástěře u pultu, hezky to tam vonělo jídlem. Vzali jsme si u prvního stolečku menu a šli si sednout k oknu, kde byl výhled na ulici. Když přišla paní Inka, bratr zabořil prst do menu, ukázal na obrázek a řekl 2x. K tomu jsme objednali kávu, pomerančové džusy, holky si daly nějaké zdravější tousty. Prostě radost pohledět. Ještě vsuvka o paní Ince. Ona se ta paní určitě jmenuje jinak, ale bratr s Míšou v znají Comeback zpaměti a hláška o paní Ince pochází odtud. A tak po chvíli donesla paní Inka kávu, následovaly toasty. Pak donesla talíř holkám. Nakonec dorazil náš talíř, resp. moje otázka, zda je talíř pro oba, paní Inka nesouhlasně kývla hlavou a za minutku donesla druhý.

A tak jsme se všichni pustili do jídla. Bratr ke konci funěl, takže zbylo něco i pro pašíka. Zaplatili jsme a šli nakoupit do Tesca.

Cestou jsme se zastavili v muzeu hraček. Nádherná retro výstava. Všude plno dětí a hraček.

Tesco jsme nenašli, ale našli jsme jiný obchod. Po nákupu jsme šli na autobus 254 směrem do centra. Zastávka, kde jsme měli vystoupit se posléze ukázala jako konečná. Ještě těsně před ní jsem zahlédl před námi skleněnou okurku a to bylo znamení, že jsme blízko cíle. Vystoupili jsme z autobusu a šli se vyfotit pod okurkou. Výborný nápad, ale udělat rozumné foto s okurkou pod okurkou je stejný výkon, jako vyfotit Pavlinku tak, aby jí to plně vyhovovalo.

Když jsme se fotili, začalo drobně pršet. Až přestalo, tak jsme vyrazili směrem k Toweru. U Toweru jsme udělali pár fotek z venku, protože se nikomu nechtělo dovnitř. On je nově už i zpoplatněný vstup tam, kde to dříve bývalo zadarmo.

Od Toweru jsme šli k Tower bridge, kterou jsme přešli a začalo pršet nebo jak my podle Comebacku říkáme luchat. Za mírného deště jsme šli po nábřeží k nádraží London bridge a ke střepu. Zde byla přestávka na kávu, čaj a výborné sušenky. Následoval přesun metrem na Bond street a hledání Primarku, jelikož holkám byla zima a chtěly si koupit něco na sebe. Koupily si mikiny a my je s bratrem mezitím čekali za rohem v kavárně. Když holky dorazily, šli jsme procházkou do Hyde parku, který jsme prošli napříč celý až ke Kensingtonskému paláci. Od paláce jsme šli k Albertově památníku.

Odtud jsme došli na autobusovou zastávku a jeli přes celý Londýn na Kings cross station si dát něco dobrého na zub. Výprava je unavená a cesta na konečnou dlouhá. Když naše jízda skončila, prošli jsme nádraží, pokoukali, kde co mají. Dokonce jsme našli vegan friendly restauraci, ale Marťa neměla, ani hlad, ani chuť. Venku jsme objevili něco jako lokální KFC, tak jsme si dali box kuřat. Kromě Marti. Pak jsme šli na metro a jeli nejkratší cestou na ubytko. Po výstupu z metra jsme šli na večerní nákup a šli domů. Při návratu nás překvapil kouř v kuchyni, který nepocházel od nás, ale nějaké kopyto pod náma neumí vařit a digestoř to pustí dovnitř místo toho, aby to vytáhla ven.