Ranní probuzení kolem osmé bylo úplně super, protože jsme si okamžitě srovnali čas. Snědli jsme ke snídani zbytek věcí, co jsme měli s sebou, Pavlinka uvařila čaj a kafe, dali jsme si čerstvou šťávu z manga a vyrazili do víru velkoměsta. Za oknem to vypadalo, že bude každou chvíli pršet nebo spíš, že sluníčko nevyleze. Jen co jsme vyšli před barák, optimistické kraťasy a tričko jsme doplnili mikinou a Pavlinka si vzala i dlouhé kalhoty. Na recepci prodiskutovala možnosti dopravy na Victoria peak a nejlíp vyšel kupodivu taxík. Jeden zastavil přímo u nás, vyložil cestující, my nastoupili a už jsme fičeli chvíli po rovině a pak dlouhou dobu do strašně prudkého kopce. Cena na kopci 74$. Původní odhadovaná cena recepční bylo kolem 60$. Ale k celkovému výčtu až později. Cestou jsme viděli, jak mizí město pod námi, až zmizelo úplně v mlze. Pan taxikář nás vysadil na parkovišti pro taxíky a autobusy, de facto pod obchodním domem, který se budoval nebo spíš rozšiřoval za provozu.
Šli jsme směrem, který nám ukázal. Pavlinka si dala bundu, protože foukalo jako hrom. Přes kopec se valily mraky, takže nebylo vidět vůbec nic. Šli jsme na vyhlídku, kde je za normálních okolností vidět celé město. My ho viděli jen na obrázku, který popisoval jednotlivé budovy.
Po krátké procházce jsme se vrátili do budovy, kde odjížděla lanovka a měla to být vyhlídka úplně nejvyšší, ale zaplatit za výhled do mlhy nemělo úplně smysl.
Šli jsme si koupit lístek na lanovku, jezdí v pravidelných intervalech 5 minut a počkali, až přijede další. Nastoupili jsme hned za řidiče, abychom si užili ty panoramata. Strmý svah spíš připomínal horskou dráhu než lanovku, ale náš řidič se řítil kopcem dolů celkem svědomitě. Cesta dolů byla rychlejší a zajímavější, než autem, ale za krásných 37$ každý jsme byli celkem rychle v dalším z našich cílů. Kdo počítá správně, cesta taxíkem stála stejně jako lanovka. A teď ty benefity našeho řešení. Hledat lanovku v městě, kde to člověk nezná, řešit dopravu k lanovce a u lanovky stála opravdu dlouhá fronta.
Od lanovky jsme šli procházkou do přístavu. Tam už jsme poznávali místa, kde jsme se včera motali hotelovým autobusem.
Došli jsme do podchodu, který umožňoval podejít širokou frekventovanou silnici. V celém podchodu ležely po obou stranách krabice a na nich seděli lidi a bavili se, snídali, koukali. Vypadali jako slušní bezdomovci. Rodiny s dětmi, staří, mladí.
Šli jsme do přístavu, kde si Pavlinka koupila velký kafe, který bylo hnusný jak noc. Koupili jsme si žetony na loď a šli na trajekt. Trajektem jsme přijeli do pravého Hongkongu. Od HK Island se liší tím, že jsou všude kvanta lidí.
Trajekt nás vykopnul u malého autobusového nádraží. Pavlinka chtěla na Ladies Market. Zjistili jsme, že nejjednodušší bude jet autobusem. Měli jsme jet 8 zastávek, nakonec jsme kvůli mě jeli o jednu víc. Myslel jsem, že se tak zastávka bude jmenovat a ono nic. Ona i za vzdálenost není nijak malá, ale pro nás chodce to není ani nijak závratná vzdálenost, která by se nedala dojít.
Ono to přejetí mělo jedno obrovské pozitivum. Hned u zastávky prodávali kachnu s rýží tzv. to go za krásných 64$ pro oba, což byla v hrubém přepočtu slušná porce rýže, grilované kachny a nápoj za stovku našich. K jídlu jsme dostali hůlky i typickou lžičku. Kousek za rohem byl nádherný parčík s dětským hřištěm, kde se dalo posedět a najíst se. Báječně jsme se najedli a vyrazili směr Ladies Market.
Jediný důvod, proč se to nazývá Ladies Market, je ten, že asi jen ženská může vydržet dokola se opakující sortiment. Kot packovy, jak s oblibou podle zakázané reklamy na T mobile říkáme mávající kočce, byl součástí každého stánku. Hodinky, kabelky, pásky všech druhů a značek. Hi Tec věcí v low kvalitě nepočítaně. Značky všeho druhu, co se dají zkopírovat. Originální jsou jen prodavači.
Dali jsme si s Pavlinkou na hodinu rozchod, ale při pohledu na hodinky, kdy jsem já potřeboval hodinu, jsem věděl, že hodina bude málo. Sednul jsem si do kavárny, objednal ledovou citronovou kávu, což v překladu znamená kafe říznuté citronovou šťávou bez bublinek, ale výborné na osvěžení. Ve tři jsem šel na místo srazu, Pavlinka chodí na čas, takže jsem dlouho nečekal a dali jsme si druhé kolo další hodinu.
Poté jsme vyrazili směr přístav. Bylo to zhruba 2 km procházka. Cestou jsme se zastavili v parčíku, kde měl být chrám, ale byl z druhé strany. Udělali jsme si pár fotek a vyrazili zadní brankou do paralelní ulice s hlavní. Tam jsme narazili na erotic street, protože stánek vedle stánku prodávali erotické pomůcky.
Abychom těch trhů neměli málo, dali jsme si ještě tzv. night market. Z toho jsme šli na chvilku posedět do Pizza Hut, kde jsme si dali kávu a dortík se zmrzlinou. Pak jsme pokračovali pěšky až do přístavu. Začalo drobně poprchávat, ale nic zásadního.
V přístavu jsme nasedli na trajekt a jeli zpátky. Pak jsme šli na tramvaj a jeli zpátky do hotelu. Zastávku máme kousek za rohem.
Dole v krámě jsme si koupili něco ke snídani, pivo a půjdeme na večeři.
K večeři jsme si dali vývar s nudlemi a hovězím masem. Vynikající záležitost.