Dnešní ráno začali sousedé hlučet už kolem půl osmé, takže zítra si budou muset přivstat, protože my odcházíme po páté na metro.

Protože zde mají problém s odpadem a pomalu odtékající záchod mě vytáčel k nepříčetnosti, našel jsem řešení. Na chodbě byl kýbl a kohoutek, kde se dala napustit voda, shodou okolností tam byl i veliký zvon. Takže jsem udělal údržbu a záchod splachuje jedna báseň.

Při odchodu z hotelu jsme potkali Ira, s kterým jsme včera seděli. Čekal na zbytek rodiny a chystali se na letiště. Rozloučili jsme se a šli na sedmičku metro, která nás dovezla ke čtyřce. 

Přestup zde nebyl jednoduchý, protože člověk kouká vzhůru a hledá směrovku k lince 4 a ona byla nalepená na sklech zabraňujícím pádu do kolejiště. Tak jsme vyrazili na přestup. Když jsme přišli ke schodišti, za kterým byl výtah dolů, viděli jsme pána, jak chce jet s vozíkem naloženým nějakým pytlem dolů po schodech. Místo výtahem, za chvilku bylo slyšet klapání vozíku po schodech.

Nebo ještě jeden zážitek ze sedmičky, když jsme nastupovali, metro u dveří napráskané, ale uprostřed místo. Tak jsme se dostali dovnitř. Ve dveřích stála slečna, ne bokem, aby nepřekážela, ale přímo ve dveřích a čuměla do mobilu na nějaký film. Že by uhnula, ani nápad. Měla štěstí, že na přestupu vystoupila s náma. Jinak stála jak přikovaná a překážela každému, kdo nastupoval. Linka 4 je dlouhá a jedeme skoro až na konečnou, na předposlední zastávku, kde je Letní palác. 

Vystoupili jsme z metra a nikde žádná cedule. Naštěstí jsem si od Ira pamatoval, že musíme doleva a 400 m budou pokladny. Tak jsme prošli kolem rikší a skutečně došli k několika pokladnám.

Začal výstup do schodů výš a výš, až jsme se přes jednotlivé plošiny chrámu dostali až úplně nahoru. Z každé plošiny byl trošku jiný pohled dolů. Úplně nahoře byl chrám a v něm socha, která se nesměla fotit, ale upozornění bylo jen z jedné strany. Tak jsem si ji vyfotil z druhé. Kupodivu stezka pokračovala plynule dál po chodníčku dolů a mezi stromy prosvítalo jezero. Sešli jsme dolů a šli po zastřešeném chodníčku asi 20 metrů a konec. Tak jsme si ho vyfotili a šli jsme zpět. Ten dlouhý chodník pokračoval paralelně pár metrů blíž k vodě. Šli jsme procházkou po nábřeží a narazili na přívoz ve tvaru draka, který nás převezl na druhou stranu, kde byl ostrůvek propojený mostem. V dálce kvůli smogu nebyl vidět. Přešli jsme most, pocourali po ostrově. Z ostrova se dalo jet dalšími směry, ale my se vrátili přes most zpět na promenádu a po ní se vraceli pěšky tam, kde jsme nasedli na loď. Cestou jsme si v místní restauraci dali oběd. Po obědě jsme pokračovali v započatém směru, až jsme se vrátili k přívozu. 

Pokračovali jsme dál a viděli mramorovou loď, která je napevno zabudovaná v přístavu. Pak jsme mířili k východu, ale Pavlinka chtěla vidět klikatou ulici, takže jsme se museli vrátit směrem ke vchodu. Naštěstí se ten kopec dal obejít okolo po chodníku, takže jsme šli skoro po rovině zpátky na začátek. 

Došli jsme k místu, kde byl vstup do klikaté šu-šu uličky. Chtěli jsme si koupit lístek, jenže to byla jen paní, co trhala lístky a poslala nás naproti k paní, která je za 10 ¥ prodávala. Je vtipné, že ještě včera to stálo 5 ¥. Sešli jsme dolů a Pavlinka hodila blinkr doprava a šli jsme. Proti všem. Když jsem se ptal, proč nejdeme obráceně, jako všichni, dostal jsem odpověď, že jdeme správně. Nadával jsem celou cestu, protože proti nám šly davy v protisměru. U vchodu jsem zjistil, že tam je cedule jak hrom, že se má jít doleva a ne jak my doprava.

U druhého vchodu jsem poslal Pavlinku, ať pokračuje sama, protože na chůzi v protisměru po úzkém chodníčku kolem vody nemám nervy. Vyšel jsem na most s tím, že udělám shora Pavlince nějakou fotku a Pavlinka nikde. Než jsem stihnul najít stín, kde bych počkal, byla nahoře, tak už mi šla naproti, že se chodníček někam stáčí a tam že už se jí nechtělo. Mě by se chtělo, ale pouze obráceným směrem.

Šli jsme do metra. Pavlinka si chtěla dát kafe v KFC, ale naznala, že konečná autobusů není sympatické místo pro pití kávy a šli jsme do metra.

V metru se Pavlinka potkala s českou rodinkou, jejichž dcera studuje v Pekingu vysokou školu, takže jsem dostal svolení rozměnit peníze na jízdenky, aby mohla v klidu předat nabyté zkušenosti.

Jeli jsme čtyřkou a dvojkou metrem na Lama Temple. Pavlinka je unavená. Znečištěný vzduch je venku vidět i cítit. Slunce je za šedivou průsvitnou hmotnou. Štípou oči, člověka to dráždí ke kašli.

Dojeli jsme ke chrámu a Pavlinka šla po vůni vonných tyčinek. Vylezli jsme na ulici a chrám nikde. Vůní tyčinek přebila chuť kávy v KFC naproti přes ulici. Koupili jsme si kávu, v klidu si sedli a Pavlinku začalo zajímat, kdy chrám zavírá. Včera to bylo ve čtyři, dnes o půl hodiny později. Bylo pět minut po čtvrté. 

Vyrazili jsme rychlým krokem k domnělému vchodu do chrámu. Byl to ten pravý východ z metra ke chrámu. Vchod byl hned vedle, ale zavřený. Stála u něj cedule, že vchod je o 150 metrů dál. Pavlinku přes srozumitelné vyjádření zachvátila panika, že to nestihne a tak šla opačným směrem, naštěstí pán, co seděl kousek od vchodu, výpověď cedule potvrdil. Došli jsme včas. Pavlinka si koupila vstupenku a metelila dovnitř do chrámu, než ho zavřou. Kvůli mě by ho mohli zavřít už ve čtyři, ale Pavlinka tvrdí, že by to byla škoda nevidět. 

Před chrámem je veliké parkoviště, spousta aut, která se úzkým vjezdem perou dovnitř a ven. Auta stojí, kde se dá. Někteří zoufalci i přes smogovou situaci nechávají klapat motor, aby měli uvnitř krásných 15°C, protože venku je příjemná teplota na tričko, ale oni budou uvnitř sedět v kožené bundě s rampouchem u nosu. 

Pavlinka přišla za půl hodiny zpět spokojená, že viděla, co chtěla. Šli jsme tím správným vchodem do metra, resp. vchod byl správný, ale pro linku 5. Linka 2 měla skutečně východ tam jak jsme vylezli nebo se muselo projít přes linku 5 k východu F. Možná se někdo podiví, proč to občas píšu tak podrobně, ale je to informace pro budoucí návštěvníky Číny, kdyby chtěli jít z části nebo úplně v našich stopách. 

V metru jsme se rozdělili. Pavlinka přestoupila na linku 1, aby se zastavila na poslední nákupy do Silk marketu. Včera dostala od Irů tipy, tak je musí využít. Já jsem pokračoval dál na zastávku u mauzolea. 

Pavlinka přišla z nákupů a šli jsme na večeři. Objednali jsme si dvě jídla a rýží. Chlapec neuměl anglicky. Ptal se nás čínsky, jestli si dáme Choboďo. Tak jsme si následně k výbornému masu na česneku a na houbách a k nějakému Kung Pau s rýží dali dvě choboďo (pivo) a měli výbornou poslední večeři. 

Z večeře jsme šli nakoupit věci na snídani a na cestu a máme rezervu celých 7 ¥. Pecka v zemi, kde neberou karty a s cizí měnou je potíž. 

Ráno budíček 4.30 hod. abychom se v klidu vyhrabali na metro, které jede zhruba za hodinu a měli čas v klidu najít naše letadlo a odletět. V průvodci psali, že jsou na letišti dlouhé fronty na bezpečnostní kontroly a probírají všechna elektrická zařízení důkladně. Máme se nač těšit.