Vídeň 2020

    Příjezd na letiště proběhl bez problémů. Autobus zastavil u terminálu 3, kde je u vchodu Mc Donald s kávou. Rozloučili jsme se s naší slovenskou spolucestující a šli do haly. Ranní káva nás trošku probudila po cestě autobusem. Davča si dal ke kávě nějaké vafličky, Pavlinka něco z vlastních zásob. Já si vystačil s kávou. Jelikož náš odlet měl proběhnout z terminálu 1, zahájili jsme přesun mezi terminály. Celou dobu se dá jít suchou nohou kromě pár metrů, kde zrovna pršelo, takže následná chůze po mramoru představovala bruslení na hladké ploše. V terminálu 1 jsme vylezli přímo u odbavovacích přepážek.
    U přepážek už stálo pár lidí. My si dali pauzičku na sedačkách. Poté jsme šli zjišťovat k přepážce, proč nemáme boarding pass pro let z Londýna do Denveru. Ve frontě před námi stály dvě asiatky s náhubky a jedna měla na hlavě natáčku. Po chvíli pochopila, že natáčka budí pozornost nebo možná měla jiný důvod, tak si odskočila sundat natáčku i náhubek.
    Pán na přepážce mluvící německy, ale podle přízvuku nebyl Rakušák, nám řekl, že tam ta letenka není a že si to máme pořešit s Pelikánem. Pelikán funguje od 8.30, takže smůla. Musíme improvizovat. Pán nabízel Davidovi odbavení jeho zavazadla zdarma, což David odmítl.
    Šli jsme pomalu k celnímu a pasovému odbavení a já jako poslední zjistil, že nemám pas a boarding pass. Zbytek skupiny mezi tím nerušeně prošel turnikety. Já za nimi lehce panikařil, protože jsem si myslel, že jsem ji dal Davidovi a on s ním prošel. Naštěstí jsem měl boarding pass v mobilu a tak jsem šel dál. Mezi tím jsem je dohnal a zjistil, že jsem dal doklady do jiné kapsy mé tašky.
    Všechno to nedorozumění vzniklo kvůli tomu, že jsem se marně snažil získat naše boarding passy z Londýna do Denveru. Pavlinka to pak zkoušela ještě jednou bezúspěšně taky. Vyřešila to elegantně, že předala informace kolegyni v práci která vyřizuje letenky, tak uvidíme, jak to dopadne.
    Celou cestu jsme pochrupovali a báby před námi 4 hodiny soustavně mlely pantem. Nemělo smysl poslouchat obsah, protože to byly samé ptákoviny z pohledu nezúčastněného. Pavlinku furt bouchaly sedačkou do kolen.