Po snídani a home office práci Pavlinky jsme se vydali k vodopádům. Vodopády sice nebylo těžké najít, jenže navigace nás vedla oklikou a pak jsem pro změnu včas neodbočil do uličky, která nevypadala jako odbočka k takovému významnému místnímu bodu. Objeli jsme to kolem místní spalovny a našli parkoviště.
Vodopády byly nádherné. Nebyly tak velké, jako Niagara Falls, ale stálo to za to to vidět. Bylo tam spousta lidí, zima jako hrom a v parku se vše chystalo na oslavu sv. Patrika.
Od vodopádů jsme jeli směrem k dálnici a zastavili se u pumpy pro benzín. Na pumpě bylo veselé to, že pumpa na benzín místo černé byla červená a na diesel zelená. Ještě větší legrace začala, když jsme chtěli naplnit refill a oni vydali nařízení, že kvůli Koronaviru do refillu nedávají a máme si normálně vzít kelímek. Pak nám to slečna na kase počítala jako refill.
Pokračovali jsme dál směrem na jih. Davča si chtěl vyfotit řeku Missouri. Takže jsme zastavili na nábřeží a Davča šel prozkoumat místní WC a vyfotit si řeku. Po chvíli se vrátil, s Pavlinkou doladili obchoďák jako přestávku v jízdě.
V obchoďáku jsem měl nakonec největší útratu já, ale ty kalhoty a tričko jsem tam nemohl nechat.
Pokračovali jsme dále na jih do Kansas City. Davča objevil po cestě v městě Omaha muzeum Air and Space. Napadlo nás naši cestu malinko zkrátit proti plánu a projet si Omahu a podívat se na muzeum už dnes, abychom nebyli zítra zklamaní. Záměrně jsem sjel na severu Omahy a jeli jsme stále směr centrum, když Davča navrhnul, že kousek odtud jeden sjezd dál je nějaký památník a hřbitov. Památník byla nějaká pamětní deska u silnice a hřbitov vypadal ve výstavbě. Ale projeli jsme předměstím a jak už to bývá, když může navigovat navigace, můžou mí spolucestující taky, aby nikdo neměl pocit křivdy. Tak si Davča i Pavlinka otevřeli navigace a začali se dohadovat, jestli je lepší 14. nebo 17. ulice. Navigace Pavlinky toužila neustále po Douglas street a Davča chtěl jet se podívat na muzeum. Když jsme na konci města zjistili, že je to tam půl hodiny, tak jsme se otočili a jeli zpět do města. Když jsme podle Pavlinky dosáhli vytouženého středu, kde nebylo vůbec nic, čeho by si člověk všimnul, pokračoval jsem po ulici směrem vzhůru do kopce. Tam nebylo taky vůbec nic zajímavého, pokud pominu typickou americkou nemocnice a čtyři nějaké stožáry. Našli jsme trasu do muzea a vyrazili.
Po trase jsme narazili na obchoďák, jenže jsem nestihl odbočit, ani jsem to teda neměl v plánu, takže jsme se jeli na další sjezd otočit, jenže další sjezd byl zavřený a další byl u muzea, takže jsme sjeli k muzeu, podívali se na co se můžeme těšit a jeli jsme zpět do outletu u Omahy. Cestou Pavlinka zajistila ubytování v lepší ceně, než před tím, co měla vyhlédnuté v Lincolnu, kam jsme původně mířili.
Celý obchoďák jsem stihnul obejít jednou dokola a než jsme se otočili, bylo osm hodin a všechny obchody zavíraly. To nás zachránilo. Bohužel jen dnes. Pavlinka nestihla udělat prohlídku všech krámů, takže tam zítra bude chtít zase.
Když jsme jeli do hotelu, začalo drobně sněžit. Náš hotel jsme našli bez problémů. Jeho manažer je Ind, takže na recepci to smrdí jak v indické kuchyni, ale je to milý pán.
Ubytovali jsme se a Pavlinka dělá inventuru všech nakoupených věcí. Všechno vyháže na postel, furt něco hledá a přendává a ukládá do kufrů a je ve svém živlu.
Ještě mě napadla jedna myšlenka dne a to byla sedmiproudá dálnice. Myslel jsem si, že takové dálnice jsou jenom u Los Angeles, ale zde se taky taková nachází. Je to v podstatě veliká křižovatka, kde se po nějaké době odpojí dva pruhy doprava, dva doleva, až nakonec zůstanou tři pruhy. K nim se časem zase připojí dva pruhy zleva a dva zprava. V pět odpoledne v tom největším fofru je to mazec se soustředit na to, kam člověk jede a který je to pruh.
Jinak sledujeme zprávy místní i domácí. Sledujeme, kde se co uzavřelo. Řešíme, jak se dostaneme domů a případné krizové plány. Trošku nám do toho hází Trump vidle, tak uvidíme, jestli Británie týden vydrží, než odletíme nebo půjde na blacklist taky.
Naučili jsme se taky sledovat počasí, takže se aktuálně pohybujeme mezi c severní studenou frontou, kde je zima a mráz a jižní frontou, která vytváří tornáda a déšť. My díky těmto frontám měli velmi silný vítr. A teď má pršet se sněhem, takže budeme plánovat indoorové aktivity.
Aktuální trasa: